Dnes bych vám chtěla představit známého čínského vzdělance Yu Qiuyu, který se stal nejmladším profesorem umění v Číně. Působil také jako rektor univerzity a pak zůstal na volné noze. Hledal historické památky po celé Číně a různých částech světa. Knihy, které napsal se řadí mezi nejprodávanější. Svou přímou kritikou vůči některým fenoménům čínské kultury poutá širokou pozornost. Dále si prosím poslechněte podrobnější obsah.

Yu Qiuyu se narodil v roce 1946 ve vesnici východočínské provincie Zhe Jiang. Když mu bylo 7 let za pomoci své matky začal psát dopisy negramotným vesničanům. Díky tomu po přestěhování do Šanghaje snadno zvítězil v soutěži kompozic města Šanghaje. Když vzpomíná na život ve vesnici, Yu Qiuyu říká, že v sedmi letech jsem začal psát dopisy pro vesničany, proto jsem neměl tolik časů na hry jako ostatní děti, ale to ve mně vypěstovalo smysl pro zodpovědnost. Měl bych za to poděkovat své mamince. Ona nic netušíce mě nechala vědět, že kultura vede k zodpovědnosti a povinnosti. Díky ní jsem se do hloubky seznámil s tímto polem, na kterém není tolik veselostí a hodně potíží, proto dokážu stále na tomto poli něco dělat, vyjadřovat se, přemýšlet a jít kupředu.

Po skončení Šanghajského činoherního institutu, Yu Qiuyu projevil velký zájem o studium čínské a světové kultury. V roce 1968 onemocněl a vrátil na odpočinek do hor provincie Zhe Jiang, kde je stará knihovna. V následujících několika letech Yu přečetl všechny knihy v této knihovně. Pak se vrátil do Šanghaje a přečetl mnoho knih, týkajících se zahraniční filosofie a ideologie. Na základě bohatých znalostí Yu publikoval sérii knih o dramatickém umění, jako například Historie divadelní hry v Číně nebo Historie dramatického myšlení. V roce 1985 se Yu Qiuyu stal nejmladším profesorem umění na čínské pevnině. V roce 1986 byl Yu zvolen rektorem Šanghajského činoherního institutu. Sice jeho úřednická kariéra vedoucích pracovníků byla úspěšná, ale nějaká sila z jeho hlubokého srdce ho vedla k sledování čínské kultury. Yu tvrdí, že Čína sice disponuje bohatou kulturou, ale to co Čína ztratila nejvíc, je právě kultura. Z tohoto důvodu se Yu vzdal úřednických funkcí a začal hledat ztracenou civilizaci v Číně i po světě.

Na svých cestách po Číně se Yu dostal nejseverněji do rozsáhlých pouštních oblastí, kde leží Dunhuang, nejjižněji do Kantonu. Navštívil téměř všechny známé čínské historické památky. Pak svým čtenářům věnoval díla Těžká kulturní cesta a Deník na horách. Zejména kniha Těžká kulturní cesta zapůsobila na čtenáře nejsilněji. Tato kniha se v uplynulých 14 letech v Číně pořád řadí mezi nejpopulárnější. Yu se v této knize s kouzelným jazykem vrací k čínské kultuře a hodně o ní přemýšlí.

V roce 1999 a 2000 Yu s hongkongskou televizí Fénix pracoval na zpracování cesty z Řecka. Projel autem více než 40 tisíc kilometrů. Postupně navštívil Egypt, Izrael, Indii a dalších více než deset zemí. Yu si zapisoval všechno co viděl po cestě a pak vydal knihu pod názvem Čas v uplynulých tisíc letech. V dalších šesti měsících Yu sám navštívil 97 měst a 26 zemí světa. Pokud jde o tyto zážitky, Yu řekl, že pokud jsme na horách, nedokážeme jasně vidět jejich skutečnou tvář. Proto si myslím, že dobré poznání světové kultury mi pomůže lépe pochopit kulturu čínského národa. Navštívil jsem mnoho míst světa, například v Evropě 97 měst. Srovnával jsem čínskou kulturu s ostátními starými civilizacemi, s evropskou civilizací, našel jsem nedostatek a tím dokončil přemyšlení o kultuře.

Na začátku letošního roku začal Yu v hongkongské televizi Fénix moderovat pořad s názvem „Okamžik Qiu Yu". Pojmenoval pořad svým jménem, které v čínštině znaměná podzimní déšť, takže název pořadu v překladu zní „Okamžik podzimního děště". Jméno pořadu znamená pobavit se s kamarády v okamžiku, kdy na podzim prší, je podle pana Yu klidné a romantické. V tomto pořadu Yu seznamuje diváky se známými událostmi, osobnostmi a myšlením v čínské historii. Ve vztahu k tomu, Yu uvedl: „Kultura čínského národa existuje několik tisíc let a má silnou vitalitu, chtěl bych se podělit s diváky o krásu čínské kultury nesrozumitelnějším způsobem, přitom spolu diskutovat o problémech exitujících v čínské kultuře."