Tatar je početně nejmenší etnická skupina v rámci muslimů žijících v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Má asi 6000 příslušníků. Tatarský jazyk a kultura si přes nepatrný počet populace udržují charakter své národnosti. Nadto je míra negramotnosti dospělých na nulové úrovni. To těsně souvisí s mimořádnou pozorností, kterou Tataři věnují školství, zejména tradici rodinného vzdělávání.
72letý Ujgur, pan Ilyar žije s celou rodinou v samostatném dvoře na severu města Yi-ning. Nechtěl zastavit řeč, když jsme s ním v prostorném a světelném obýváku hovořili o rodinném vzdělávání národnosti Tatar.
„přestože nemáme k dispozici školu tatarského jazyka, zachováváme svůj národnostní jazyk a kulturu až dodneška. Za to se musíme vděčit tradici rodinného vzdělávání. Například dvou-tříleté dítě nechodí do školy, umí však mluvit a rozumět tatarskému jazyku."
Starý pan se domnívá, že by každá etnická skupina měla pochopit jazyk a kulturu jako symbol národnosti a pokračovat v rozvoji národnostního jazyka a kultury. Pan Ilyar je hrdý tím, že tatarský jazyk a kultura jsou zachovány a řekl, že to je spojeno s pozorností Tatarů rodinnému vzdělávání a že rodiny poskytují nejlepší prostředí pro studium jazyka.
Pan Ilyar se oženil až ve věku padesáti let. Jeho manželka pochází z národnosti Uzbek. Mají jednoho syna a jednu dceru. Manželka se naučila tatarský jazyk, aby to prospělo dětem ve studiu jazyka. Pan Ilyar žádá celou rodinu, aby doma musí mluvit tatarštinu.
Dcera Ilfira se učí na fakultě turistického managementu při Sin-ťiangské univerzitě. Má jazykové nadání a umí mluvit tatarštinu, mandarištinu, ujgurštinu, kazaštinu, ruštinu a angličtinu. Kromě toho studuje japonštinu. Ilfira uvedla, že po absolvování vysoké školy chce být mezinárodním turistickým průvodcem. Pokud jde o své zážitky ze studia tatarského jazyka, Ilfira informovala,
„naše sousedy jsou ujgurského původu a žádný z nich neumí tatarštinu. Otec a matka mě požádala, abych doma s nimi mluvila tatarsky. Pokud si pamatuje, že si mě otec nechtěl ani povšimnout, když jsem v malém dětství mluvila ujgursky s ním."
Pan Ilyar nám uvedl, že Tataři mají dlouholetou tradici věnovat pozornost školství. Vztah této národnosti se školstvím lze popisovat jednou větou, že kde Tataři žijí, musí být škola. Není-li tam k dispozici škola, Tataři ji založí. Po stránce objektu vzdělávání jsou Tataři důsledně pro rovnost mezi muži a ženami. Tehdejší známý pedagog tatarského původu Habudulah Bubin se domníval, že matka musí být prioritně vzdělávána a je-li negramotná, nevychová své děti. Tataři zřídili v r. 1915 svou první ženskou školu, která byla určena na přijetí školaček z národnosti tatarské, ujgurské a kazašské.
Čínská vláda zavádí preferenční politiku vůči menšinovým národnostem. Pomáhá zejména při rozvoji početně menších národností. Díky tomu začalo rodinné vzdělávání kráčet do společnosti. Výzkumný institut tatarské kultury ve městě Jili pořádá od r. 2002 kurs tatarského jazyku a kultury. Generální tajemník této instituce pan Haizatula Ainiwar uvedl,
„kurs se organizuje o prázdninách a o víkendech, takže nepřináší dětem neblahý vliv na školní docházku. Kurs je ztělesněním upřímného uplatňování ústavního práva jednotlivých etnických skupin, které jsou oprávněny být vzdělávány svým národnostním jazykem. Státní politika vůči národnostním menšinám umožňuje chránit a rozvíjet tatarský jazyk a kulturu."
Navštěvovanost kursu je údajně velká. Účastní se ho jak šedesátníci, tak i malé děti. Pan Haizatula se domnívá, že děti mají doma dobré jazykové prostředí, když rodiči poznali důležitost svého národnostního jazyka a zvládli ho.
Úsilí Tatarů o rozvoj národnostního jazyka a kultury zaznamenalo plodné výsledky a kromě toho se těší uznání mezinárodního společenství. Výše uvedený starý pan Ilyar byl v únoru 2003 pozván na návštěvu ruského Tatarstánu. Prezident Tatarské republiky Shaimiev vyslovil obdiv Ilyarovi za jeho plynulou tatarštinu a rozhodl přijímat studenty čínské tatarské národnosti do Tatarské republiky na bezplatné vysokoškolské vzdělávání.
|