J.H. Dnes vám ale nabídnu pohled na současnou pekingskou ulici, na její provoz a především na to, jaké změny prodělává.

Našince v Číně překvapí především poměrně velká neukázněnost, která vládne na všech komunikacích, zejména pak na křižovatkách hlavních městských tahů. Je dobré, když si cizinec – a pokud možno včas – vštípí do hlavy jednu podstatnou změnu zdejších pravidel ve srovnání s evropskými. Auta odbočující doprava mohou tak učinit i tehdy, kdy jim svítí červená – a to dokonce i tehdy, kdy křižující chodci mají na semaforu zelenou. Žádné pravidlo o přednosti chodců na přechodu tu neplatí, takže skutečně velmi naléhavě doporučuju bedlivě se rozhlížet, nejraději na všechny strany. Řidiči vás s gustem protroubí, ale věřte – nezastaví.

To však je – byť dost svérázná – úprava pravidel, takže o žádnou neukázněnost nejde. Zato nekázeň můžete velmi často spatřit v chování chodců a cyklistů.

Chodci patrně oplácejí řidičům ono nepříliš humánní pravidlo o odbočování vpravo tím, že přecházejí, kde se jim zamane, kličkují často mezi vozidly, postávají ve středu vozovky obklopeni z obou stran zdánlivě nekonečným proudem aut a hledají skulinu, jíž přeběhnou na svůj chodník. Cestou musí ovšem překonat ještě pás vymezený cyklistům. A tady opět pozor – cyklisté a rikši v tomto svém výsostném pruhu uhánějí jak je jim libo, tedy velmi často i v protisměru.

Cyklisté vůbec tvoří velmi svérážnou kapitolu pekingské městské dopravy. Jezdí velmi často na hodně chatrných bicyklech, kdepak nějaké přehazovačky, těch není třeba, Peking leží v naprosté rovině. Ale ani o světlo na kole nezavadíte, bez osvětlení se tu jezdí vesele i v noci a pokud si myslíte, že snad jediný z pekingských cyklistů má na hlavě helmu, pak se znovu hluboce mýlíte. Zato každé kolo je na předním blatníku vybaveno drátěným košíkem a v něm si každý Číňan vezu svůj nákup, pracovní nářadí, tašku...cokoli se vejde. Kolo je tu zkrátka způsob dopravy, nikoli sportovní disciplina.

Kola pak jezdí většinou po přechodu pro chodce, kola jezdí často po chodnících, i když pruh určený cyklistům je volný.

Avšak pozor. I v tomto směru se v Pekingu -zdá se – cosi mění. Začalo to tím, že se na konci srpna objevil v novinách článek. Nese název - „Snaha zbavit chodce špatných návyků... a uvádí se v něm, že..."Cyklisté a chodci hlavního města, poté, co dopravní policie odstartovala čtyřicetidenní akci zaměřenou na sledování pravidel silničního provozu, se musí chovat co nejlépe..." Za všechny zlozvyky, o kterých jsem se zmínil výše, budou vyměřeny poměrně značné pokuty.

Tedy – jakási čínská akce Kryštof, řekli bychom. Byl jsem zvědav, jak se zdejší Kryštof projeví v praxi. A hle – pekingské úřady to myslí vážně. Už třetím týdnem stojí v době dopravní špičky na všech větších křižovatkách postavy oblečené do zelených stejnokrojů, červené pásky na rukávech připomínají naše někdejší pomocné stráže VB. Ozbrojeni jsou červeným praporkem a píšťalkou. A svou funkci berou se vší důležitostí. Byl jsem svědkem scénky, kdy se postarší čínský pár vydal na cestu přes ulici asi 20 metrů od předchodu. Ten dobrý muž s praporkem začal zuřivě pískat a mávat svou červenou zbraní... Dva starší manželé ustrnuli v pohybu, chvíli nevěřícně zírali na divoce gestikulujícího muže s páskou na ruce- a pak se otočili a poslušně zamířili k přechodu.

Zdá se, že i v otázce dodržování pravidel silničního provozu se Peking snaží uskutečnit pádné změny, které ho přiblíží světu.