(ze vzpomínek českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka, který působil na čínském císařském dvoře v první polovině 18. století)

J.H. V pořadu Čínské zajímavosti otevíráme listy českého matematika, hudebníka, jezuitského kněze a misionáře Karla Slavíčka, který v první polovině 18. století strávil téměř dvacet let v Číně.

Dnes si tuto osobnost, která byla jedna z prvních, jež navázaly úzké vztahy mezi naší zemí a Čínou, představíme.

Karel Slavíček se narodil o Štědrý den roku 1678 v moravské obci Jimramov.

Novicem Tovaryšstva Ježíšova se Slavíček stal už v šestnácti letech, po ukončení gymnazia. Poté se věnoval studiu filozofie, bohosloví a řady exaktních věd a současně působil jako profesor na různých školách. Na olomouckém gymnaziu přednášel filozofii, v polské Vratislavy vyučoval poetiku, pak se vrátil zpět do Olomouce. Na univerzitě zde vyučoval hebrejštinu a matematiku. Zabýval se studiem hudby, redigoval matematické spisy, kreslil mapy. Jeho astronomická pozorování později ocenili přední evropští vědci. Jako své hlavní poslání však vnímal misijní působení v dalekých zemích.

Od konce 16. století mířili do Číny řady evropských misionářů.

Karlu Slavíčkovi bylo 36 let, když roku 1714 požádal řádového generála o souhlas, aby mohl odejít do Číny. A byl jedním z mála, komu bylo okamžitě vyhověno.

Josef Vraštil, překladatel a editor Slavíčkovy korespondence z Číny, k tomu ve své biografické studii uvedl:

Hlas: Někteří o to žádali třeba desetkrát, a víc než deset let, ale marně. Mimo obecné požadavky vědecké a mravní, jež se žádali od každého nastávajícího misionáře, měl Slavíček navíc to, že rozuměl výborně matematice a byl dobrý výkonný hudebník. To také rozhodlo o jeho rychlém určení pro Čínu, kde se od misionářů Tovaryšstva Ježíšova žádala znalost aspoň jednoho oboru právě uvedeného. Proto byl vybrán jako velmi schopný.

J.H. Slavíčkovy přípravy na cestu do čínských misí trvaly více než rok. V červenci roku 1715 píše Slavíček v děkovném listě generálovi řádu Michelangelu Tamburinimu do Říma:

„Otče generále, když často uvažuji o tom, že se vaše veledůstojná paternita naklonila k vyplnění mého přání, tu se mi zdá, ačkoliv jsem ještě nevstoupil na loď, že už všecek pluji v oceánu Boží prozřetelnosti. Chystám se dále na cestu s myslí klidnou."

Plavbu co Číny ale Slavíček zahájil až v březnu následujícího roku. Od října roku 1718 se pak datují dopisy, které Karel Slavíček adresoval z Číny do Čech. Popisuje v nich barvitě a řadou přesných vědeckých detailů nejen průběh vlastní plavby, ale i své pozdější působení v misii. Takto zahajuje popis své cesty do Číny:

Hlas: „Dne 13. března roku 1716 k večeru jsme vstoupili v Lisabonu na loď Svatá Anna o třiceti dělech. Je to dílo francouzské, naštěstí pro nás, protože jsme jezuitů první a také asi poslední, kterým se podařilo po portugalské lodi dospět tak rychle do cíle."

J.H. Na více než půlroční cestě do Číny zažil Karel Slavíček na moři mnohá dobrodružství. Bude zajímavé si část jeho popisu poslechnout.

Hlas: Dne 14. března v jednu hodinu odpoledne mizejí z obzoru města evropské pevniny. Až ke Kanárským ostrovům jsme pluli v průvodu 14 lodí. Mimo pátera prokárátora a mne všichni ostatní hned prvního večera zaplatili oceánu hojnou daň, takže naše kajuta se změnila v nemocnici plnou sténání a já jsem tak měl příležitost pocvičit se znamenitě v trpělivosti a účinné lásce.

Dne 29. března jsme minuli obratník Raka.

J.H. V noci z 15. na 16. dubna minula loď Svatá Anna rovník, druhého června pak zasmušilý vrchol Mysu Dobré naděje, poobakráte šťastně, jak poznamenává Karel Slavíček.

Na jeho cestě v čínským břehům ho však čekaly mnohé nepříjemné chvíle. O nich si povíme v příštím vydání pořadu Čínské zajímavosti, které připraví opět Jiří.