Etnická skupina Olun-čchun má méně než deset tisíc příslušníků, kteří žijí hlavně v horách v pohraničí mezi Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko a provincií Che-lung-ťiang, dále v Autonomním okrsku Chulunbel ve Vnitřním Mongolsku. Disponují vlastní bezpísmenovou řečí, přitom obecně užívají čínštinu. Název etnika, Olun-čchun je ve smyslu „lidé na horách."

Olun-čchun je jednou ze starodávných národností na severu Číny. Příslušníci tohoto etnika se po dlouhou dobu živí hlavně lovem zvířat a k tomu sbírají ovoce a loví ryby. Skoro všichni muži jsou vynikající jezdci a střelci. Jako své boty znají vlastnosti a zvyky veškerých zvířat a mají bohaté zkušenosti z jejich lovení. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se Olun-čchun vyznačovali kočovným lovectvím s částečnými prvky primitivní komunity. Řídili se totiž společnou spotřebou a rovným přídělem a pro starší, slabé a zraněné příslušníky se přidávalo navíc. Po založení Čínské lidové republiky přímo vkráčeli do socialismu. Už vedou osadnický život, rozloučili se s lovem a stali se ochránci lesů a divokých zvířat.

Olun-čchun je šikovným národem. Dokáže manuálně zhotovit z břízové kůže nádherné umělecko-řemeslné předměty: obleky, boty, krabičky, košíky, skříňky, kbelíky a dokonce loďky. Jsou ozdobeni krásnými obrázky, příjemně lehkými a dlouhodobě použivatelnými.

Příslušníci Olun-čchunu obecně vyznávají náboženství zvané Samanismus, projevují úctu přírodním věcem a svým předkům. Když na cestě lovu potkávají starodávný strom, vysokou skálu či jeskyni, pokládají něj za bydliště boha hor a netroufají si křičet. Kromě toho by se mu měli klanět a obětovat maso, aby se modlili o štěstí a bohatou úrodu. Olun-čchun si váží medvěda a pokládá ho za praotce. 23. prosince a 1. ledna ráno podle lunárního kalendáře si každá rodina uctívá boha ohně. Měla by pálit kadidla a hodit do táboráku kousek masa a přilít sklenici alkoholu. Navštívíte-li olun-čchunskou rodinu ve zmíněném okamžiku, měla byste především připravit maso a alkohol a připojit se do uctívání ohně.

Respekt starým lidem a láska k dětem představují dlouholetou tradici tohoto etnika. Stolování začíná tím, že si jídlo bere nejprve nejstarší. V jakýchkoli příležitostech musí starší lidé zváni na uctěná sedadla. Při pití alkoholu by měl láhev otevřít také stařec.

Olun-čchun je pohostinným národem. Přijde-li návštěva, hostitel by jí měl nabídnout pohostinství. Při loučení s návštěvou ji ještě bude věnovat domácí speciality. Příslušníci Olun-čchun se scházejí prostě a upřímně. Když potkáte někoho z lovu a požádáte-li o maso, lovec vám přímo podá nůž a ponechá vám to, který a jak velký kousek chcete seřezat.

V dlouhodobém loveckém životě si Olun-čchun vytvořil svéraznou národnostní kulturu oděvu ze srnčí kůže, která je odolná proti otěru a mrázu. Typická je čepice z kůže ucelené srnčí hlavy.

Příslušnici Olun-čchunu rádi jedí zvířecí maso, obvykle dvakrát denně. Kromě toho si oblibují ptačí a rybí maso a pokládají losí nos za lahůdku. V těchto letech se náplní denní stravy stalo také jídlo z rýže a mouky, chléb a taštičky. Mužům se líbí alkoholické nápoje. Nejvíce se pijí dva sortimenty, prvním z nich je likér z prosa s koňským máslem, který umí dělat každá rodina. Druhým oblíbeným alkoholem je pálenka, která se většina dováží z cizích oblastí.