J.H. V pořadu Čínské zajímavosti vás zvu k poslechu dalších zážitků českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka, který ve svých dopisech z Číny popsal v roce 1716 záhadné jevy a četná dobrodružství, které ho potkaly cestou lodí do Číny. Některé úkazy mu jako vědci zústávaly nevysvětlitelné. Poslechněme si jeho vyprávění:

Hlas: Dne dvacátého třetího března večer se nám usadily na stožárech a na ráhnech dva plameny. Portugalci jim říkají corpos sanctos, neboli svatá těla. Naši kormidelníci to pokládali za nešťastné znamení. Dnes osmého června jsem zpozoroval neslýchané div na moři. Totiž pravidelný kruh, jeho průměr byl asi hodinu dlouhý a jeho pás asi osm až deset střevíců široký. Voda v tomto kruhu se svou hladkostí zřetelně lišila od ostatní vody. A proto nemohla její podoba pocházet od nějakého odrazu hvězdy na obloze. Tento kruh se nijak neměnil a zůstával stejný, když jsme do něj vjížděli, jím projížděli a z něho vyjížděli. Dnes dvacátého července večer o půl osmé spadla z mraků velká ohnivá koule jako nějaká velká hvězda, která svým světlem jako mohutný blesk ozařovala mraky. V den svatého Jakuba, dlouho před východem slunce jsem zase spatřil dva zajímavé vzdušné divy. Jeden byl velký kužel ve vzduchu, ozářený od vycházejícího slunce, jehož vrchní část se však rozkládala téměr po celé viditelné obloze. Druhý se objevil čtvrt hodiny před východem slunce, kdy to světlo začalo ze sebe vrhat rozptýlené paprsky, které se na druhé straně na západě navzájem křížily jako nějaký obručový glóbus. Jak a proč se to může dít, to ať si vyzkoumají evropští hvězdáři."

J.H. Při půlroční plavbě se ovšem cestujícím nevyhnula ani nebezpečí. Slavíček je s odstupem popisoval i se stopou humoru. „Dne 16. června se zvedla prudká vichřice a tak zesílila, že se loď octla v krajním nebezpečí. Vlny stoupaly tak vysoko, že jsem musel, chtěje dohlédnout jejich vrcholu, nahnout hlavu daleko dozadu a tvář zvednou takřka vodorovně. Druhý den bylo vidět na palubě celý vetešnický krám, protože každý sušil své věci na slunci. Na konci července spatřili cestující konečně pevninu.

Hlas: „Dne dvacátého pátého července, když padla mlha, uviděli jsme velmi hornatou krajinu. A zároveň asi dvě hodiny od nás loď. Tu jsme k ní poslali na výzvědy náš člun obsazený vojáky, abychom se dozvěděli, kde jsme. Kdo jsou oni a zdali můžeme přes protivný vítr projet sundy. Ta loď náležela Malajcům z ostrova Sumatry, kteří našim lidem na všechny otázky věrně odpovídali. Ale ti s tím přece ještě nebyli spokojeni a proto chtěli o své újmě vstoupit na loď, ač bázliví domorodci se proti tomu nadmíru ohrazovali. I nastal mezi obojímu boj. Obě strany se chápali boje a bylo stále slyšet přestřelky. Naši museli ustoupit. Dva, kteří se odvážili vstoupit na loď domorodců, skočili tak spěšně na člun, že se převrátil a vyklopil všechny naše lidi i se zbraněmi do moře. Dva se utopili, ostatních třináct, když jim přišly naše loďky na pomoc, se jen ztěží zachránilo."

J.H. Útrapy plavby byly nakonec přece překonány a Slavíček mohl v říjnu roku 1716 napsat Juliu Zwikerovi, novicmitru řádu do Brna:

Hlas: Do Macca jsme připluli 30. srpna po půlnoci, plavivše se po moři jen 24 týdnů, jeden den a dvanáct hodin, bez zajížďky a bez vystoupení na břeh. Kdežto ti, již cestují přes Gou potřebují o jedenáct měsíců více."

J.H. Další zážitky Karla Slavíčka už vypovídají o jeho pobytu na čínské pevnině. K první z nich patří sdělení – den 4. září mi byly po čínsku ostříhány vlasy.

Karel Slavíček se však nesnažil čínskému prostředí přizpůsobit pouze svým zevnějškem. Na pobyt v Číně se připravoval také studiem čínského jazyka a písma. O těchto jeho zkušenostech si povíme v příštím vydání Čínských zajímavostí, které připraví opět Jiří.