J.H. V dnešním pořadu Jak se jim žije se podíváme, jaké probíhají v Pekingu vánoční svátky. Následující úryvek pochází z loňské půlnoční mše.

Známou vánoční píseň „Tichá noc", slyšíte právě v čínštině. Záběr jsem natočil o půlnoční vánoční mši v chrámu sv. Josefa na jedné z hlavním pekingkých tříd zvané Wangfujing.

Ze statistiky vím, že v celé Číně je dnes asi 16 miliónů křesťanů, o něco více je protestantů, menší díl pak příslušníků katolícké církve. 16 miliónů je z našeho pohledu ohromné číslo, ale ve srvonání s populací celé Číny, je to počet vlastně nepatrný. Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem zjistil, že Chrám svatého Josefa, jinak též východní chrám, jak se mu zde v Pekingu říká, byl o Štědrém večeru nabit k prasknutí.

Celá mše, zpěvní části i kázání probíhaly přirozeně v čínštině, a tak člověk tohoto jazyka neznalý se jen dohaduje, o jakých událostech ze života Ježíšova kněz pojednává. Ovšem - zvolání Alelujá zůstává srozumitelné všem.

Kostel svatého Josefa byl postaven už v polovině 17. století a v té době byl už druhým katolickým chrámem v Pekingu. Prodělal několik přestaveb, poslední v 80. letech. Od 90. let patří mezi pekingské chráněné architektonické památky.

Pekingský Wangfujing však nebyl zdaleka jediným místem, na kterém si pekingští křestané připomínali o Štědrý večer narození Páně. V čínském hlavním městě je celkem dvanáct křesťasnských chrámů, přičemž tento počet je spravedlivě rozdělen šest ku šesti mezi kostely katolické a protestantské.

I toto poměrně velké množství křesťanských kostelů však neznamená, že by většina obyvatel Pekingu, tím spíše obyvatel celé Číny, znala tradici a příběh, jež se váže k největšímu svátku křesťanského světa. Přesto však v ulicích velkých čínských měst narazíte na ohoromné množství vánočních atributů, které sem pronikly ze západního světa. Všechny obchody zdobí osvětlené a blikající vánoční stromky, před velkými supermarkety jsou pak super velké a super osvětlené – ovšemže umělé – stromy se spoustou blyštivých ozdob. Prodavačky velkých obchodů vyměnily do té doby poměrně slušivé jednotné kostýmky – za mnohem méně slušivé, lež také jednotké – santaklausovské čapky.

Santa Klaus se na vás šklebí z každé výlohy, sobí paroží trčí skoro z každého obchůdku a odevšad se line vlezlá melodie Jingle bells.

To je pochopitelně ona nablýskaná, obchodnicky zneužitá, či snad lépe – komerečně využitá - představa Vánoc. V tom se čínští obchodníci neliší od svých západních kolegů, snad jen ono třeštění začíná v Číně o něco později, většinou až po začátku prosince.

Jak si však uprostřed tohoto mumraje představují oslavu Vánoc samotní Číňané? Střední a starší generace vlastně nijak. Doma Vánoce neslaví, pro naprostou většinu z nich nastane čas jakéhosi pozastavení a rodinných setkání až o šest týdnů později, kdy v Číně vypuknou Jarní svátky.

A ti mladší? Vyrážejí o Štědrý večer do ulic, na hlavách červené čepice, v rukou sršící prskavky... pokřikují na případné cizince: Merry Christmas! – a pak zamíří do jedné z četných restaurací Mc Donald nebo KFC a dají si vlastností štědrovečerní menu složené z kuřecích křídel a koka koly!

Abych se alespoň trošku vrátili k původní křesťanské vánoční tradici, uvedeme jednu z čínských vánočních koled, ve které se zpívá o narození Ježíška v městě Betlémě.

Dojmy z pekingkých Vánoc pro pořad Jak se jim žije zaznamenal Jiří.