„Co uděláme s tím žalářníkem?" zeptal se seržant Chung.

„Zatím ho necháme, kde je," odpověděl soudce. „Ještě že mě napadlo toho mizeru zavřít. Zřejmě je to jeden z Čchienových lidí. Ten by byl hned běžel za svým pánem a všechno mu o nás vyzvonil."

Ma Žung otvíral ústa, aby se na něco zeptal, ale soudce zvedl ruku: „Tao Kane, ty teď půjdeš do ulic a seženeš všechny možné informace o Čchienovi a jeho lidech. Současně se vyptáš na bohatého občana jménem Jou Ťi. Je to syn slavného guvernére Jou Šou-ťiena, který asi tak před osmi lety zemřel tady v Lan-fangu.

Já sám půjdu ven s Ma Žungem, abych získal celkovou představu o městě. A seržant Chung s Ťiao Tajem dohlédnou na všechno tady u soudu. Brána zůstane zavřená a během mé nepřítomnosti nikdo nesmí vstoupit dovnitř ani ven, kromě majordoma – ten půjde osobně nakoupit nějaké potraviny.

Sejdeme se tu zase v poledne."

Soudce vstal a nasadil si malou červenou čapku. V jednoduchém modrém šatu vypadal jako zámožný učenec.

S Ma Žungem po boku vyšel ze soudního areálu.

Nejdříve šli volným krokem k jihu a prohlédli si slavnou lan-fangskou pagodu. Stála na malém ostrůvku uprostřed lotosového jezera. Smuteční vrby na jeho březích se chvěly v ranním vánku. Pak se dali na sever a vmísili se do davu.

Ve měste panoval shon po ránu obvyklý a majitelé krámů na hlavní třídě dělali slušné obchody. Ale smích téměř nezaslechli, lidé mluvili tlumeným hlasem, a dřív než něco řekli, rozhlédli se spěšně kolem.

Když došli k dvojitému oblouku severně od soudního dvora, zahnuli soudce a Ma Žung doleva a pomalu mířili na tržiště u hlásné věže. Tento trh skýtal zajímavou podívanou. Obchodníci z druhé strany hranice, oblečení do podivného nápadného šatu, vychvalovali drsnými hlasy své zboží a tu a tam pozvedl žebráckou misku indický mnich.

Skupina zevlounů se shromáždila kolem obchodníka s rybami, který se zuřivě hádal s pěkně oblečeným mladým mužem. Obchodník ho zřejmě chtěl ošidit. Konečně hodil mladík obchodníkovi do košíku hrst měďáků a hněvivě zvolal: „Kdyby bylo tohle město slušně spravované, neodvážil by ses za denního světla takhle šidit lidi!"

Tu náhle vystoupil z davu ramenatý chlap, jedním trhnutím mladíka otočil a udeřil ho do tváře.

„To tě odnaučí pomlouvat ctihodného Čchiena!" houhl.

Ma Žung už chtěl zakročit, ale soudce mu položil ruku na paži a zadržel ho.

Diváci se rychle rozprchli. Mladík neřekl ani slovo. Setřel si krev z obličeje a šel svou cestou.

Ti dal Ma Žungovi znamení a oba se vydali za mladým mužem.

Když vstoupil do tiché postranní uličky, soudce ho dohonil: „Promiňte, že se pletu do cizích záležitostí. Náhodou jsem byl svědkem toho, jak s vámi ten hrubián nakládal. Proč to neohlásíte u soudu?"

Mladík stál bez hnutí. Podezíravě se podíval na soudce a na jeho statného průvodce.

„Jestli jste Čchienovi agenti," pravil chladně, „tak si počkáte, než sám sebe obviním."

Soudce se rozhlédl uličkou. Byli tam sami.

„Velice se mýlíte, mladý muži," pravil klidně. „Jsem Ti Žen-ťie, nový náčelník tohoto okresu."

Mladíkova tvář zpopelavěla. Díval se, jako by se mu zjevil duch. Pak si přitiskl ruku na čelo a ovládl se. Z hloubi duše si oddechl a uctivě řekl: „Tato osoba je mladší kadidát Ting, syn generála Ťing Chu-kua z hlavního města. Jméno Vaší Ctihodnosti je mi dobře známo. Už dlouho neměl tento okres skutečného náčelníka!"

Soudce přijal jeho poklonu lehkým pokývnutím hlavy.

Vzpomněl si, že generál Ting bojoval před mnoha lety s barbary na severní hranici. Avšak když se vrátil do hlavního města, byl donucen odejít do výslužby.