Yu Dazhuang se vrátil domů s prázdnou peněženkou. Yu z provincie Chejlungťiang ze severovýchodní Číny strávil v Pekingu jeden měsíc zcela zbytečně. "Přijel jsem do Pekingu, abych našel způsob, jak prodat svou úrodu sóje. Ale neuspěl jsem a navíc jsem utratil všechny peníze", říká Yu.

Yu si vydělává na živobytí prodejem zemědělských produktů. A provincie Chejlungťiang je jednou z největších producentských oblastí sóje a rýže v Číně. Yu běžně vykupuje sóju a rýži od místních rolníků a prodává jí do jiných regionů. Nakupuje levně a snaží se samozřejmě prodat se ziskem.

Ovšem letošní rok není zdaleka ten nejlepší.

Yua zneklidňovali i neúpřimné úsměvy klientů při jednáních. A vůbec celá jeho cesta do Pekingu byla zcela zbytečná.

"Letos jsem měl velké ztráty", říká Yu.

V letech 2004 a 2005 v Číně drasticky klesly ceny sóje a asi 20 procent produkce sóje zůstalo v roce 2005 v rolníckých skladech provincie Chejlungťiang. V pěstitelském roce 2006 se plocha sóje v této provincvii ve srovnání s rokem 2005 snížila o 25 procent.

Yu předpokládal, že do dvou letech prudkého poklesu cen sóje, v letošním roce dojde k jejich oživení.

Vycházeje z tohoto předpokladu, Yu nakoupil 120 tun sóje a za jedno kilo zaplatil 2,50 čínského juanu. Když se pak o několik dní snažil sóju prodat, její cena klesla na 2,20 čínského juanu za kilo, zatímco nákupní cena jednoho kila se vyšplhala na 3,00 juany, někdy až na 3,72 jako před čtyřmi roky.

Ve stejné pozici jako Yu se octlo mnoho pěstitelů této plodiny.

Vzhledem k současnému zdražování cen semena sóje, umělého hnojiva, pestiticidů a pronájmu půdy, sója by se měla prodávat 2,40 juanu na kilo, aby měli rolníci nějakou návratnost. V současnosti je stále k prodeji velké množství sóje.

A to se zdaleka nejedná o ojedinělou situaci. Něco podobného se odehrává také na trhu s bavlnou. Na vině je hlavně dovoz zemědělských produktů.

Zatímco Yu Dazhuang a jiní mají starost o cenové výkyvy sóje, professor mezinárodního obchodu Liu Fuxiang z Univerzity mezinárodního obchodu a ekonomie dospěl k závěrům, že od té doby, co Čína v prosinci 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO), tak čínský zemědělský trh, právě tak jako trh s automobily a elektronikou se globalizoval. V takovém případě se pak podstatně snižuje síla vlivu domácího trhu na produkční oblast i na objem výroby.

"Domácí trh se sójou je v Číně v současnosti zcela pod kontrolou importované sóje", uvedl profesor Liu. K tomu došlo po dvou letech od vstupu Číny do WTO.

Liu dále konstatoval, že už v roce 1996 byla Čína součástí síťě dovozců sóje. V té době Čína zavedla absolutní kvótový system na tuto plodinu a tak dovoz sóje výrazně neovlivňoval domácí trh. Koncem roku 2001 še Čína stala členem WTO a zavedla celní kvótový systém, který nijak neomezoval dovoz sóje do Číny. Od té doby se zvyšuje vliv dovozu zemědělských produktů.