Ovšem pokud je domácí bavlna neprodejná, nákupní kapacita čínské vlády značně klesá. A právě tak jako v případě imprtované sóje i v případě bavlna, největší objem dovozu této komodity je opět z USA.

Když američtí farmáři Jack a Mary mají dobrou úrodu sóje nebo bavlny, samozřejmě, že nenesou morální odpovědnost za neutěšenou situaci čínských rolníků, také pěstitelů sóje a bavlny.

Liu poukázal na to, že čínské zemělství je stále tradiční, s menším rozsahem a nižší technologickou úrovní ve srovnání se zemědělstvím cizích zemí. To děla domácí zemědělskou produkci neschopnou konkurence.

Tang Renwu, profesor manažmentu na fakultě manažmentu Normal univerzity v Pekingu uvedl, že zemědělská produkce je závislá na zdrojích půdy, vody, kvalitě ovzduší a množství slunečních dní.

V průměru čínští rolníci mají k dispozici mnohem méně těchto zdrojů než jejich zahraniční kolegové v rozvojových zemích a to i ve smyslu vědeckém i technologickém.

Míra čínské Zemědělské průzkumné intenzity (Agricultural Research Intensity -ARI) je jenom 0,25 procenta, což je mnohem nižší než v rozvinutých zemích, kde se ARI pohybuje mezi 2-3 procenty. ARI je poměr mezi zemědělskou průzkumnou intezitou a hrubým domácím produktem (GDP). A zatímco pokročilost technologie je hlavním kritériem pro moderní zemědelský růst, podíl technologie v Číně na zemědělské výrobě představuje jenom 45 procent, zatímco v rozvojovkách dosahuje 60-80 procent.

Ale i s jejich technologickou výhodou, rozvinuté země stále otálejí se zrušením nebo krácením dotací do zemědělství.

Tang Renwu prohlásil, Spojené státy dotují své zemědělství ročně částkou kolem 10 miliard amerických dolarů v zájmu toho, aby pomohly vývozu produkce amerických farmářů. Každá amerikcá farmářská rodina může ročně dostat dotaci ve výši 21 tisíc USD. Cena americké vývozní pšenice představuje jenom jednu třetinu jejich nákladů.

Podobně v Evropě, každá evropská zemědělská usedlost může dostat podporu ve výši 16 tisíc USD každý rok a exportní ceny evropských zemědělských pruduktu představují jenom polovinu jejich výrobních nákladů.

Ovšem v rozvojových zemích, roční příjem rolníků je pod 400 USD a jejich vládní dotace tvoří jenom sedm procent dotací zemědělců v rozvinutých zemích. Navíc, rozvojové země musely tyto dotace snížit na polovinua, aby vyhověly rostoucím obchodním požadavkam rozvinutých zemí.

Liu Lifeng, mimořádný profesor fakulty ekonomiky a manažmentu Čínské zemědělské univerzity poukázal na to, že v posledních pěti letech dotace nákladů čínského zemědělství představují jenom 1.23 procenta celkového hrubého zemdělského produktu, zatímco v US a Evropě dosáhl 50 a 60 procent respektive. Rekord drží Japonsko, s nejvyšší mírou 76.7 procenta.