"Rozvinuté země pomáhají zemědělství vysokými dotacemi a ochranářskou politikou a vytvářejí tak nepříznivý obchodní stav pro rozvoj čínského zemědělství", řekl Tang. Kvůli tomu, Čína dováží víc zemědělských výrobků než vyváží, což v roce 2004 poprvé vyústilo do obchodního deficitu.

Cena zahraničních zemědělských produktů celkové je nižší než čínských, vzhledem k rozsahu, stupni industrializace, státních dotací, geografických a klimatických faktorů.

Statistiky ukazují, že v roce 2003 výrobní cena čínské sóje byla 1592 čínských juanů za jendu tunu, zatímco ve Spojených státech to bylo 1395 čínských juanů a v Brazílii 984,4 čínského juanu. Situace se doposud podstatně nezměnila.

Přestože čínské zemědělské výrobky nejsou konkurenceschopny, čínský zemědělský trh se značně otevřel tvrdé konkurenci po vstupu Číny do Světové obchodní organizace (WTO).

Aby splnila své závazky, vyplývající z členství ve WTO, Čína v průměru snížila celní tarify zemědělských výrobků z 23.2 procenta v roce 2001 na 15.35 procenta v roce 2005.

To je mnohem nižší hladina, než v takových rozvinutých zemích jako jsou Spojené státy, Japonsko nebo země EU. Sazba je také nižší než celkový světový průměr zemědělských cel, jenž je 62 procent.

Čína je teď jednou ze zemí s nejnižšími zemedělskými cly.

Kukuřice bude pravděpodobně další zemědělskou plodinou, která bude v Číně těžce zasažena.

Dne 1. srpna 2006 americká loď s nákladem 52 tisíc tun kukuřice vyložila svůj náklad ve východočínském přístavu Čchingtao (Qingdao). Touhle se letos zásilkou se 14-krát zvýšilo množství kukuřice dovezené do Číny ve srovnání s loňským rokem.

Protože čínské ministerstvo zemědělství v červenci 2005 souhlasilo s dovozem americké geneticky modifikované rýže, podniky z Šen-ženu, Šantungu a Sičuánu objednaly ve Spojených státech kolem 60 tisíc tun kukuřice.

Domácí odborníci se domnívají, že čínský sektor kukuřice byl vzat útokem a Čína se brzo stane součástí sítě zemí dovážejících kukuřici.

Kukuřice je v Číně už tradičně potravou, ale teď se spíš používá na výrobu etanolového benzínu. V současnosti má etanolový benzín široké použití v mnoha čínských městech a tak je obrovská poptávka po kukuřici.

Až se jednou etanolový průmysl rozjede, nikdo nezastaví dovoz kukuřice.

To určitě není dobra zpráva pro čínské rolníky, protože další dovoz kukuřice drasticky sníží cenu jejich produktů.

Seznam ohrožených zemědělských komodit je postupu.

Na práci náročné zemědělské kultury jako jsou květy, zelenina, ovoce a produkce masa byly kdysi na konkurečním okraji ve srovnání se zahraničními produkty.

Lidé očekávali exportní boom těchto zemědělských komodit.

Ovšem omezované bezcelními bariérami jako jsou enviromentální normy, tyto produkty si jenom stěží najdou cestu do zahraničí.

V současnosti, některé čínské zemědělské produkty jako čaj, zelenina, ovoce a drůbež jsou konfontovány obviněními z antidumpigu, což způsobuje masívní růst nákladů a mění čínský export v nekonkurenční.

Zatímco produkty jako kukuřice a sója nejsou na okraji domácí konkurenčnosti, ty které jsou se zase nemohou prodat v zahraničí.

Za těchto okolností se Čína stává ponurou zemí pro zemědělství. "Co tedy máme pěstovat?" ptá se Yu, čínský obchodník se zemědělskými produkty.