Soudce Ti se divil, jak se generálův syn dostal do tak odhlehlých končin. Řekl mladíkovi: „V tomto městě není něco v pořádku. Byl bych rád, kdybyste mě mohl blíže informovat o zdejší situaci."

Kandidát Ting hned neodpověděl. Na okamžik se zamyslel, pak řekl: „O těchto věcech je lépe nemluvit na veřejnosti. Prokázali by mi pánové tu čest a přijali pozvání na šálek čaje?"

Soudce souhlasil. Zašli do čajovny na rohu uličky a sedli si ke stolu, který byl trochu stranou ostatních.

Když číšník přinesl čaj, spustil mladý Ting šeptem: "Našemu městu vládne krutý Čchien Mou. Nikdo se proti němu neodváží vystoupit. Čchien si drží ve svém paláci asi stovku ničemů, kteří nemají nic jiného na práci, než se potulovat po městě a zastrašovat lidi."

„Jak jsou vyzbrojeni?" zeptal se Ma Žung.

„Na ulicích mají u sebe jen obušky a meče, ale nedivil bych se, kdyby v Čchienově paláci byl celý arzenál."

Soudce Ti položil jinou otázku: „Vídáte tady ve městě často barbary z druhé strany hranice?"

Kandidát Ting důrazně zavrtěl hlavou.

„Nikdy jsem tu neuviděl jediného Ujgura," odpověděl.

„Ty útoky, o nichž Čchien podává zprávy vládě," poznamenal soudce k Ma Žungovi, „jsou zřejmě pouze jeho výmysl, aby přesvědčil úřady, že on a jeho lidé jsou tu nepostradatelní."

Ma Žung se zajímal: „Byl jste někdy v Čchienově paláci?"

„Toho mě Nebesa chraňte!" zvolal mladý muž. „Vyhýbám se celé té končině. Čchien obehnal svůj palác dvojitou zdí a na všech čtyřech rozích stojí strážní věže."

„Jak se mu vůbec podařilo uchvátit moc?" vyptával se soudce.

„Zdědil po otci velké bohatství," odpověděl mladý Ting, „ale žádnou z jeho vynikajících vlastností. Jeho otec, zdejší rodák, byl čestný a pilný muž, který zbohatl na obchodování čajem. Ještě před několika lety probíhala hlavní cesta do Chotanu a dalších vazalských králoství na západě Lan-fangem a naše město bylo dosti významným obchodním střediskem. Pak vyschly tři oázy, které ležely při cestě pouští, a tak se silnice posunula asi sto mil na sever. Čchien pak kolem sebe shromáždil stovku darmošlapů a jednoho dne se prohlásil pánem města.

Je to chytrý a rázný člověk, který by byl snadno udělal kariéru v armádě. Ale on nechce nikoho poslouchat. Líbí se mu více spravovat tento okres jako nepopiratelný vládce, který nikomu v celé říši nemusí skládat účty."

„To je velmi nešťastná situace," pravil soudce. Dopil svůj šálek a povstal.

Kandidát Ting se rychle k němu naklonil a prosil, aby se ještě chvíli zdržel. Soudce váhal, ale mladík vypadal tak nešťastně, že si nakonec zase sedl. Kandikát Ting znovu nalil čaj. Zdálo se, že neví, jak začít.

„Jestli vás něco tíží, mladý muži," řekl Ti, „tak neváhejte a mluvte."

„Abych řekl pravdu, Vaše Ctihodnosti," odhodlal se konečně mladý Ting, „je tu ještě cosi, co mě velice tíží. Nemá to nic společného s tyranem Čchienem. Týká se to mé vlastní rodiny."

Opět se odmlčel. Ma Žung se na židli netrpělivě zavrtěl. Kandidát Ting se vzchopil a pokračoval: „Vaše Ctihodnosti, můj starý otec má být zavražděn."

Soudce Ti udiveně zvedl obočí.

„Když to víte předem," mínil, „nemělo by být tak těžké tomu zločinu zabránit."

Mladík zavrtěl hlavou.

„Dovolte, abych vám všechno vypověděl. Vaše Ctihodnost snad slyšela, že otce pomluvil jeden z jeho podřízených, ten podlý velitel Wu. Záviděl mu velké vítězství, kterého můj otec dosáhl na severu, a ačkoli nemohl své falešné obvinění dokázat, ministerstvo války přimělo mého otce, aby odešel do výslužby."

„Ano, vzpomínám si na tu záležitost," řekl Ti. „Váš otec tu žije také?" Mladý Ting se však na chvíli odmlčel.