Tibetský národ žije především v Tibetské autonomní oblasti, dále v provinciích Kan-su, S´-čchuan a Jun-nan. Mají vlastní jazyk a písmo, které bylo vytvořeno začátkem sedmého století na základě sanskrtu a západoasijského písma.

Drtiva většina Tibeťanů věří v lamaismus. Malé množství jich vyznává islám a křesťanství. Obyvatelé na náhorní rovině po úmrtí jsou pohřbívání tzv. nebeským pohřebem, ale také do země, kremací a vodním pohřebem.

Tibeťané rádi zpívají a tančí. Muži nosí plášť - čupa, sahající po kotníky, košile bez rukavy, ženy také dlouhou čupu, vdané ženy mají u boku barevný pas a rádi nosí šperky. Tiběťané rádi pijí čaj Suyou, mlečné čaje, kořálku Čching-kche, jedí skopové a hovězí maso.

Typickým druhem tibetského umění je Tang Ka, neboli náboženská malba na textilním hedvábném podkladu nebo na papíře. Tang Ka je obrazem zvyků a obyčejů historie společnosti, týká se širokých námětů, zejména náboženských. V té době, kdy princezna Wen Cheng přijela do Tibetu, přivezla sebou i hedvábí a jeho výrobní technologii, která se pak používala v Tibetu. Barvy pro malování Tang Ka se míchaly z neprůhledných minerálu, rostlin, živočíšního lepidla a žluče. Takové složení barvy bylo zárukou toho, že nepodléhala ničivému vlivu suchého podnebí na náhorní plošině v Tibetu.

Dalším druhem tibetského umění je tibetská opera s dlouholetou historií. Formy představení jsou národnostní. Hlasy a kroje herců na jevišti jsou různobarevné a mají hlubokou kulturní základnu. Tibetská opera, kterou zpracovávali, doplňovali a obohacovali početní lidoví umělci v uplynulých letech, si zachovala své původní rysy a styl. Moderní tibetská opera a taneční představení se již staly kompexním uměním.

K tibetskému umění patří na neposlední řadě zajímavé figury z jačího másla. Z jačího másla se dají vyrobit různé figury, jako buddhisté, pavilony, květiny, slunce, měsíc, trávy, divoká zvířata a další.

Zvyky a obyčeje tibetských obyvatel jsou respektovány a jsou chráněny. Nejen si udržují tradiční styl a formy svého národního kroje, stravování a bydlení, ale po stránce oblečení, stravování, cestování, svatebních a pohřebních obřadů přijali některé moderní kulturní zvyky. Některé tradiční svátky jako je Tibetský nový rok a další tibetské svátky, včetně náboženských stále zůstávají. Kromě toho slaví nové čínské a světové svátky.

Tibetský Nový rok je nejslavnostnějším a nejrušnějším svátkem tibetského národa. Začíná prvího dne prvního měsíce podle tibetské kalendáře a obvykle trvá 15 dní. V Novém roce za úsvitu si lidé ve svátečních krojích navzájem popřejí vše nejlepší. Přicházejí do okolních klástěrů na pouť nebo do ulic na taneční a pěvecké shromáždění. Nemohou však navštívit domy kamarádů a příbuzných.