Mladý kandidát Ting se po chvíli opět rozhovořil.

„Můj otec odešel do těchto vzdálených končin jednak proto, že z Lan-fangu pocházela má zesnulá matka, jednak proto, že se chtěl vyvarovat větších měst, aby si ušetřil rozpaky při setkání s bývalými kolegy. Mysleli jsme si, že tady budeme moci žít v klidu.

Asi před měsícem jsem si však všiml, že se v našem sousedství často potloukají podezřele vyhlížející lidé. Minulý týden jsem jednoho z nich potají sledoval. Šel do malé vinárny v severozápadním cípu města, ta vinárna se jmenuje Věčné jaro. K mému nepopsatelnému údivu jsem se v jiném krámku tam v té ulici dozvěděl, že nad vinárnou bydlí Wu Feng, nejstarší syn velitele Wua."

Soudce Ti se netajil pochybami.

„Proč by sem velitel Wu," uvažoval, „posílal syna, aby znepokojoval vašeho otce? Velitel zničil otcovu kariéru. Každá další akce by mu přivodila jen nesnáze."

„Já vím, co má za lubem!" zvolal kandidát Ting vzrušeně. „Wuovi je známo, že otcovi přátelé v hlavním městě objevili důkazy, podle nichž bylo velitelovo obvinění čirou pomluvou. Poslal sem proto svého syna, aby otce zabil, a tak zachránil svůj mizerný život! Vaše Ctihodnost neví, co je to za člověka, ten Wu Feng! Je to nenapravitelný pijan a člověk bez zábran, který se neštítí žádné násilnosti. Najal si ničemy, aby nás špehovali, a jakmile uvidí vhodnou příležitost, udeří."

„I kdyby to tak bylo, nevidím, jak bych mohl zasáhnout," poznamenal soudce Ti. „Mohu vám jen doporučit, abyste sledoval Wuovy pohyby a abyste současně ve svém domě učinil předběžná bezpečností opatření. Domníváte se, že je Wu ve spojení s Čchien Mouem?"

„Ne," odpověděl mladík. „Wu se zřejmě nepokusil zajistit si Čchienovu podporu. Pokud jde o bezpečnostní opatření, můj ubohý otec dostává výhrůžné dopisy už od té doby, kdy odešel do výslužby. Málokdy vychází ven, vrata máme zamčená a ve dne v noci je na nich závora. Kromě toho dal otec zazdít všechny okna a dveře své knihovny, až na jedny. Když je uvnitř, zavírá je vždy na závoru. V knihovně tráví otec většinu času. Sepisuje totiž dějiny pohraničních válek."

Soudce Ti řekl Ma Žungovi, aby si poznamenal adresu Tingova sídla. Nebylo to daleko do místa, kde se nacházeli, hned za hlásnou věží.

Když se soudce zvedl k odchodu, řekl: „Neopomeňte ohlásit u soudu, jak se věc vyvíjí. Musím teď jít. Jistě chápete, že mé vlastní postavení v tomto městě není moc příjemné. Jakmile vyřídím tu záležitost s Čchienem, budu se vašimi problémy zabývat hlouběji."

Kandidát Ting soudci poděkoval a doprovodil své hosty ke dveřím čajovny. Tam se rozloučil hlubokou úklonou.

Soudce Ti a Ma Žung se vrátili na hlavní třídu.

„Ten mladík mi připomíná člověka, co chtěl mermomocí nosit na hlavě ve dne v noci železnou přilbu, protože se pořád bál, že se mu nebeská klenba zřítí na hlavu," poznamenal Ma Žung.

Soudce zavrtěl hlavou.

„Je to podivná záležitost," řekl zamyšleně, „a pranic se mi nelíbí."

TAO KAN PODÁVÁ ZPRÁVU O TAJEMNÉM STARÉM SÍDLE. VE TMĚ SOUDNÍHO AREÁLU JE NASTRAŽENA DÚMYSLNÁ PAST

Ma Žung se po soudci udiveně podíval, ale ten se k té věci už nevrátil. Mlčky kráčeli zpět k soudu. Ťiao Taj otevřel bránu a hlásil soudci, že Tao Kan na něho čeká v pracovně.

Soudce zavolal dovnitř i seržanta Chunga. Když se všichni čtyři pomocníci posadili před psacím stolem, Ti jim nejdříve vylíčil setkání s kandidátem Tingem. Pak vyzval Tao Kana, aby podal zprávu.

Tao Kan protáhl obličej ještě více než obvykle a spustil: „Situace pro nás není zvlášť příznivá, Vaše Ctihodnosti. Ten Čchien se tu výborně zabydlel! Vysál z okresu všechno bohatství a celé město a jeho obyvatele si podmanil!"