Milí posluchači, dnes se s vámi spolu podíváme do Tří ostrovů národnosti Ťing. Jde vlastně o krásný poloostrov, kde přes moře je spatřeno vietnamské území. V dávné době tvořily poloostrov tři ostrovy, které byly později kvůli vyplnění pobřeží a úžiny spojeny v jeden celek.

Na nejjižnější části poloostrova leží vesnička nazvaná Wan-wei. Na obou stranách vesnické silnice se řadí nádherný dům jeden po druhým. Před vchodem do domu je většinou parkováno úplně nové auto. Někteří vesničané spěchají s nakládáním ryb a raků, aby byly dopraveny do měst na zpracování. Vedoucí činitel vesnické správy pan Su Mingfang řekl, že před více než dvaceti lety byla Wan-wei zaostalá rybářská vesnice a že se vesničané živili lovem mořských ryb a raků. Následkem alkalické půdy bylo těžce pěstovat obilí a museli často chodit desítky kilometrů do horské oblasti, aby vyměnili ryby a raky za obilí.

„naše vesnice Wan-wei byla izolovaným ostrovem v sedmdesátých letech minutého století, kdy na tržiště jsme museli jít až po odlivu a doprava byla velmi ošklivá."

A jakým způsobem se Wan-wei přeměnila ze zaostalé rybářské vesnice ve vesnici blahobytnou? K tomu pan Su uvedl, že si vesničané vlivem státní politiky reforem a otevírání se světu uvědomili nutnost plně využít vlastní přednosti. Někteří vesničané začali v souladu s přímořskými a pohraničními podmínkami rozvíjet pěstování a zpracovávání mořských produktů, další vesničané využili vietnamského jazyka k podnikání v oblasti pohraničního obchodu.

Pan Liang Shaode je prvním podnikatelem ve venici Wan-wei, který se pokusil o zpracovávání a prodej mořských produktů. V současné době má vlastní firmu, kde je zaměstnáno více než stovka vesničanů. Jeho prodejní síť se neustále zvětšovala a mořské produkty jdou na odbyt do jihovýchodních oblastí Číny a na Tchajwan. Kromě toho pan Liang zřídil ve Vietnamu dva závody na zpracovávání medúzy, která je určena zvláště pro nákupní obchodníky v Šanghaji, Pekingu a v provincii Shandong, a dokonce se vyváží do Korejské republiky.

Pan Liang nám řekl, že vidí širší perspektivu pohraničního obchodu a že si pouze v loňském vydělal z toho 1 milion 700 tisíc čínských juanů. Pan Liang hodlá zvětšit rozsah svého obchodu a vyčlenit deset milionů juanů na výstavbu mrazicího závodu.

Většina usedlostí ve vesnici Wan-wei se nyní zabývá zpracovatelským obchodem, pěstováním mořských produktů a jinými hospodářskými odvětvími. V procesu změny tradičního života musí Ťingové čelit otázce ochrany národnostní kultury. Před více než 500 lety se předci tohoto etnika přestěhovali z Vietnamu do pásma Tří ostrovů. V celé Číně nyní žije přes 20 tisíc Ťingových. V červnu každého roku se setkávají ve vesnici Wan-wei před tzv. národnostní budovou, aby uctívali předky a duše a slavili nejvýznamnější národnostní festival nazvaný Cha.

Milí posluchači, slyšíte obětní písni, kterou Ťingové zpívají při oslavě festivalu Cha. Ve vesnici Wan-wei je ale nepatrný počet lidí, kteří umějí takovou písni zpívat. To mrzí důchodce ťinského původu Su Wei-fang. Ten po dlouhou dobu pracoval mimo domov a po odchodu do důchodu se vrátil do vesnice Wan-wei. Byl tehdy velice překvapen značným zlepšením životní úrovně ve vesnici, ale současně si uvědomil, že vesničané dále nezpívají národnostní písně a je stále méně vesničanů umějících národnostní jazyk zvaný Nan. Su Wei-fang se začal snažit popularizovat tradiční kulturu národnosti Ťing. V šedesátých letech minulého století se totiž naučil od svého dědečka jazyku Nan. A tak se do práce pustil úsilím o spásu národního jazyka.

„za prvé bylo nutné sbírat údaje a obrátil jsem se na starší příslušníky národnosti Ťing, kteří zvládli jazyk Nan. Poté jsem údaje editoval a překládal. Za druhé jsem dvakrát organizoval jazykový kurs a na něj se přihlásilo 19 vesničanů, starých i mladých."

Hospodářský rozvoj vesnice Wan-wei umožnil poskytnout lepší podmínky pro ochranu národnostní kultury. Bude ve vesnici vystavěno muzeum národnosti Ťing, do kterého se mj. zařadí nástroje z rybářského života a informace o vývoji etnika po několika stovkách letech."