(ze vzpomínek českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka, který působil na čínském císařském dvoře v první polovině 18. století)

J.H. V minulé části našeho vyprávní o osudech českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka v Číně, jsme byli svědky jeho přijetí u císařského dvora. Poté, kdy jsme se seznámili s devíti obřadnými úklonami, pokračuje Slavíček líčením toho, jak císař hostům pokynul, aby vystoupili až na samotné podium a přiklekli k jeho stolku. Popisuje: mohli jsme na něj položit ruce, ukazovat prstem nebo psát. Nejprve se hovořilo o rozmanitých věcech z aritmetiky a geometrie.

Na řadu pak přišly další Slavíčkovi dovedenosti a sice jeho znalost hudby:

Hlas: Potom mi císař zanotoval stupnice...c,d,e,f...a tak dále, a kázal, abych ji opakoval po něm. Zahrál si na mém spinetu a vyptával se na různé věci tónech a nakonec za mnohých roztomilých důkazů přízně výslovně prohlásil, že má z mého příchodu velkou radost a že si už dávno přál, aby přišel nějaký dobrý hudebník, který by byl zároveň dobrým matematikem.

Když jsme od císaře odcházeli, rozkázal nás počastovat nápojem zvaným čcha, neboli čaj.

J.H. Císař Kang Xi, o němž se Karel Slavíček zmiňuje, byl druhým panovníkem mandžuské dynastie Qing, a vládl v Číně v letech 1661 až 1722. „Je mu už šedesát tři roků," píše Karel Slavíček. „A vládne padesát šest let. Jeho první dva synové žijí ve vězení, jako by jich ani na světě nebylo. A lidé o nich nic nevědí. První byl uvržen do vězení za to, že se pokoušel jedem zprovodit ze světa svého otce a bratry. Čeho se dopustil druhorozený, jinak dědičný princ, jsem se nikde nedověděl.

Na rozdíl od svých předchůdců byl císař Kang Xi tolerantní vůči cizím náboženstvím, která do Číny pronikala. Roku 1692 dokonce vyhlásil plnou svobodu křesťanství.

Hlas: Uznává to, co lze dokázat z přirozeného zákona. Například existenci Boha, stvořitele nebe a země. Ani ostatními články naší víry nepohrdá. Nýbrž dává svým podanným volnost věřit v to, co uznávají za dobré. Vybízí je, aby se s jezuity stýkali a uvažovali o správnosti jejich učení. I Židům dovoluje, aby jeho poddaným vykládali své náboženské názory.

J.H. Karel Slavíček však současně v listu ze srpna roku 1719, adresovaném Tomáši Matoušovi do Čech, přiznává, že křešťanské židovské učení má v Číně dosud malý úspěch.

Již od počátku svého misijního působení v Číně v 16. století se jezuité snažili získat pro křesťanskou víru především nejvyšší vrstvy společnosti, příslušníky dvora, konfuciánské vzdělance a vysoké úředníky. První misionáři tedy nebránili pronikání některých prvků místních rituálů a filozofických konceptů, například kultu předků do křesťanských bohoslužeb. Katolická hierarchie s těmito tak zvanými čínskými rity nesouhlasila. A papež Benedikt 14. je později, v roce 1742, po století sporů uvnitř církve, zakázal.

J.H. Roku 1722 však císař Kang Xi umírá a jeho nástupce Yen chen má vůči křesťanům zcela odlišný postoj.

Hlas: Na jih od císařského, sídelního a hlavního města Pekingu je rozsáhlá obora obehnaná zdí. V ní stojí tři císařské letohrádky, jeden na straně jižní, druhý na východní, třetí na západní. Tam se císař často bavíval lovem. Štvanicí na daňky, střílením bažantů a chytáním tygrů vypuštěných z železných klecí. Když se počátkem prosince roku 1722 okolo osmé hodiny večerní zase odebral na takovou kratochvíli, zvedl se mrazivý severní vítr, jenž pronikal císaři do kostí. A tak jej zeslabil, že bys přinesen do letohrádku, skončil dvacátáho prosince vládu, lovy, kratochvíle i život, aniž k sobě zavolal Evropana, který by ho byl křtem převedl z království časného do věčného.

J.H. Další část vyprávění Karla Slavíčka vám v pořadu Čínské zajímavosti nabídne za týden opět Jiří.