Tao Kan pokračoval se svém vyprávění:

„Ten Čchien se tu výborně zabydlel! Vysál z okresu všechno bohatství, ale pro jistotu nechal na pokoji příslušníky vlivných rodin, kteří sem přišli z hlavního města, aby o něm neposílali nepříznivé zprávy ústředním úřadům. To platí o generálu Tingovi, s jehož synem se vaše Cihodnost setkala, i o Jou Ťienovi, synu guvernéra Jou Šou-ťiena.

Čchien Mou byl tak chytrý, že neutáhl šrouby příliš. Pobírá tučná procenta z veškerých obchodů, které se v tomto okresu uzavírají, ale ponechává obchodníkům rozumnou míru zisku. Svým způsobem také udržuje veřejný pořádek. Je-li někdo přistižen při krádeži nebo při rvačce, Čchienovi pochopové z něho na místě div nevymlátí duši. Je pravda, že tihle chlapi jedí a pijou po hospodách a v zájezdních hostincích a nikdo od nich nevidí ani pěťák. Na druhé straně Čchien utrácí peníze plnýma rukama a mnoho velkých obchodů má v něm a jeho lidech dobré zákazníky. Jeho tyranií trpí nejvíc malí kupci a kramáři. Celku jsou však lidi v Lan-fangu smíření s osudem a myslí si, že by to mohlo být ještě horší."

„Jsou Čchienovi lidé svému pánovi oddaní?" přeřušil ho soudce.

„Proč by nebyli?" opáčil Tao Kan. „Ti darmošlapové, kterých je asi stovka, tráví celé dny pitím a hrou. Čchien je naverboval mezi městskou chátrou a posbíral taky slušný počet zběhů z armády. Mimochodem, Čchienův palác vyhlíží jako pevnost. Vysoká vnější zeď má po celé délce nahoře zapíchnuté železné bodce a hlavní vchod ve dne v noci střeží čtyři po zuby ozbrojení chlapi."

Soudce Ti chvíli mlčel a zvolna si rukou probíral licousy.

Pak se zeptal: „A co jsi se dozvěděl o Jou Ťiovi?"

„Jou Ťi," odpověděl Tao Kan, „bydlí poblíž Vodní brány. Zdá se, že se drží v ústraní a vede velice klidný život. Zato se hodně mluví o jeho otci, zesnulém guvernérovi Jou Šou-ťienovi. Byl to prý výstřední stařec, který trávil většinu času ve své venkovské usedlosti na úpatí hor před východní bránou. Venkovský zámeček je prý vlastně starý tmavý dům v hustém lese. Lidi říkají, že byl postavený před více než dvěma staletími. Za domem vybudoval guvernér bludiště, které zabírá několik jiter. Cesta v tom bludišti je lemována hustým podrostem a velkými balvamy, a to všechno dohromady tvoří neproniknutelnou stěnu. Prý je tam spousta jedovaných hadů, ale jiní tvrdí zase, že tam starý guvernér nastražil podél hrůzostrašné cesty pasti na vetřelce. On tam ale chodíval téměř každý den a trávil uvnitř nekonečné hodiny."

„To je zajímavá historka!" zvolal. „Navštěvuje Jou Ťi ten venkovský zámeček často?"

Tao Kan zavrtěl hlavou.

„Ne," odpověděl. „Jou Ťi odtamtud odešel hned po pohřbu starého guvernéra a nikdy tam už nevstoupil. Žije tam jenom starý hlídač se ženou. Říká se, že tam straší. V noci tam prý obchází duch starého guvernéra. Všichni se té usedlosti zdaleka vyhýbají, a to i v pravé poledne."

Guvernérovo městské sídlo bývalo hned u východní městské brány. Ale Jou Ťi je brzy po otcově smrti prodal a koupil ten dům, kde teď bydlí – úplně na druhém konci města. Stojí na velkém pozemku v jihozápadním výběžku blízko řeky. Neměl jsem čas tam sám zajít, ale lidi říkají, že je to velkolepé sídlo, obehnané vysokou zdí."

Soudce Ti vstal a začal přecházet po místnosti.

Po chvíli řekl netrpělivě: „Svržení Čchien Moua se jeví jako čistě vojenský problém a mne za prvé tyhle problémy moc nezajímají – příliš připomínají hru v šachy: hned od začátku se ví, kdo je protivník a čím disponuje. V téhle hře nejsou žádné neznámé. Na druhé straně mě velice přitahují jiné dva velmi zajímavé problémy, a to dvojsmyslná poslední vůle starého guvernéra Joua a vražda generála Tinga, ohlášená předem. Rád bych se soustředil na tyhle dvě záležitosti, které mě skutečně vrzušují! A místo toho se musím ze všeho nejdřív zbavit toho zatraceného tyrana! Mrzuté!"

Soudce hněvivě poškubával vousem.