Soudce hněvivě poškubával vousem. Pak vstal a řekl: „Inu, nedá se nic dělat, teď poobědváme a pak zahájím první zasedání soudního dvora."

Soudce odešel z pracovny a čtyři pomocníci zamířili do prázdné strážnice, kde jim soudcův majordom přichystal jednoduchý oběd.

Než zašli dovnitř, pozdržel Ťiao taj Ma Žunga a oba zůstali chvilku stát na chodbě.

Ťiao Taj zašeptal Ma Žungovi: „Já se bojím, že Jeho Excelence podceňuje problém, před kterým stojíme. Ty a já mám vojenské zkušenosti a oba víme, že v tomhle případě nemáme šanci. Čchien Mou má stovku vycvičených hrdlořezů, zatímco na naší straně jsou – nepočítáme-li samotného soudce – jenom dva bojovníci, ty a já. Nejblížší vojenský stanice je odtud vzdálena tři dny jízdy na koni. Nemáme varovat našeho soudce, aby nejednal moc ukvapeně?

Ma Žung si kroutil knírek.

„Náš soudce," odpověděl tiše, „ví všechno, co víme my. Já bych řekl, že vymyslel nějaký plán, jak situaci zvládnout."

„Ten nejvychtřejší plán je na houby," broukl Ťiao Taj, „když máme proti sobe takovou přesilu. Nejde o nás, ale co soudcovy manželky a děti? Čchien s nimi nebude mít slitování. Myslím že je naší svatou povinností navrhnout soudci, abychom nejdřív předstírali, že se Čchienovi podrobujeme, a potom vypracovali plán, jak na něho zaútočili. Do dvou týdnů by tu mohl být pluk našeho vojska."

Ma Žung zavrtěl hlavou.

„Nevyžádaná rada nebejvá vítaná, kamaráde. Počkejme chvíli a uvidíme, co se bude dít. Co mě se týče, nevím o lepší smrti než padnou v pořádným boji."

„No, dobrá," řekl Ťiao Taj, „jestli dojde k otevřenýmu střetnutí, beru si na starost přinejmenším čtyři ty darmošlapy. A teď pojď za ostatními. Před nimi o tom nemluv! Nemá smysl seržanta a Tao Kana předem plašit!"

Ma Žung přisvědčil.

Přišli na strážnici a s chutí se pustili do jídla.

Když snědli svou rýži, utřel si Tao Kan bradu a řekl: "Sloužím našemu soudci přes šest roků a myslel jsem, že ho už znám. Ale teď stojím před záhadou. Jak se může v době, kdy se máme vypořádat s tak těžkým a naléhavým problémem, jak je svržení Čchien Moua, vzrušovat starým právním sporem a vraždou, ke které možná nikdy nedojde? Ty jsi, setržante, s Jeho Excelencí po celý život. Co ty na to?"

Seržant Chung dojídal polévku a levou rukou si právě nadzvedával kníry. Klidně odložil misku a řekl s úsměvem: „Pokud jde o to, porozumět našemu soudci, pochopil jsem za všechna ta léta jen jedno: že je lepší se o to nepokoušet."

Všichni se rozesmáli. Pak se zvedli a vrátili se zase do soudcovy pracovny.

Když seržant Chung pomáhal soudci převléknout se do obřadního roucha, řekl soudce stroze: „Vzhledem k tomu, že tu není soudní personál, budete jej muset vy čtyři dnes zastoupit."

S těmito slovy odhrnul závěs, kterýz odděloval jeho pracovnu od soudní síně, a vstoupil na pódium. Posadil se za stůl, přikázal seržantu Chungovi a Tao Kanovi, aby se postavili vedle něho a jako písaři zapisovali průběh jednání. Ma Žung a Ťiao Taj měli stát dole před pódiem na místě strážníků.

Ma Žung se postavil na vykázané místo a vrhl zmatený pohled na Ťiao Taje. Nechápali, proč soudce trvá na tom, aby vytvořili zdání skutečného soudního zasedání. Když se Ťiao taj podíval do prázdné soudní síně, pomyslel si, že mu to spíš připomíná divadelní představení.

Soudce Ti udeřil kladívkem do stolu. Pronesl slavnostně: „Já, okresní náčelník, zahajuji první zasedání tohoto soudního dvora,. Ťiao Taji, přiveď zajatce!"

Ťiao Taj se v mžiku vrátil a přiváděl šest loupežníků a děvče. Spoutal je všechno dohromady dlouhým řetězem.