Ten koho vám dnes představím, je osobitý malíř olejomaleb. Jmenuje se Wan Jiyuan. Je zaneprázdněný administrativní prací, ale velmi rád maluje, vlastně píše deník svými malbami. Krajiny světa, které navštívil a popisované jeho malbami mají zvláštní kouzlo. Doposud měl v Čínské galerii dvě výstavy a sám sebe označuje za idealistu. dále prosím poslechněte podrobnější obsah.

Pokud vyhledáte na internetu jméno"Wan Jiyuan", ihned tam naleznete mnoho příspěvků o Wanovi. Jeden západní umělecký kritik Jonathan Thonson napsal o Wanovi, že je přiléhavým turistou, který zapisuje své cesty štětcem. Další příspěvek mluví o tom, že se Wan zúčastnil na Filipínach čínské umělecké výstavy. V příspěvku se uvádí?"Wan je malířem, který disponuje citlivým smyslem pro nové věci, nové krajiny, nové skupiny lidí. Těžko si představit jeho píli a posedlost. Během pobytu na Filipínach, jako šéf delegace byl však Wan neustále zaneprázdněný. Ale každé ráno vstával velmi brzo a než se ostatní nasnídali, on již skončil 3hodinovou práci a vracel se do hotelu. Výsledky představovaly další olejomalby. Během pobytu na Filipínach Wang Jiyuan celkem vytvořil 8 osm děl."

O těchto komentářích si Wan myslí, že vždy sebou beru štětec a plátno. Potřebuji malovat a z toho nikdy necítím únavu. Dá se říci, že olejomalby představují součást mého života. Opravdu mám velmi rád maluji, pomocí čehož dokážu všestranně uvolnit svou energii.

Wang Jiyuan teď působí jako náměstek generálního ředitele Čínského zahraničního centra uměleckých výstav. Je mu přes 50 let, ale jeho vitalita a emoce zanechají na nás takový dojem, že Wan je stále mladým chlapcem. Wang sebe označuje za idealistu, jeho přání je ale velmi jednoduché, chce jenom malovat.

Wan se narodil v roce 1953 v jihočínské provincii Jiang Xi, které má dlouhou historii. V jeho rodném městečku jsou staré památky a hodně pověstí. Wan tam vyrostl a od raného dětství miloval malování. V roce 1972 byl Wang s výbornými výsledky přijat na Čínský výtvarný institut. Po skončení univerzity Wan vstoupil do Výstavní dvorany provincie Juany XI, kde se sešli nejlepší malíři této provincie. Wan tam pilně studoval a tvořil.

V roce 1989 Wan přijel do Pekingu a vstoupil do Čínského zahraničního centra uměleckých výstav, kde působí jako náměstek ředitele. Těžká administrativní práce zabere většinu jeho časů, ale v srdci se Wan nemůže vzdát lásky k malování. Proto sebou vždy bere štětce a plátna. V uplynulých více než 10 letech jako státní umělecký posel Wan vycestoval do několika desítek zemí. Své cesty zapisuje svými malbami. Wan řekl, že nemám dost časů na malování, ale disponuji svým způsobem. Myslím si, že kouzlo olejomalby je ve velkých změnách během krátké doby. Světlo a stín se mění velmi rychle, těžko to vystihnout. Ale dokážeme vyjádřit nějaké pocity. Ano, barva a atmosféra v nás vyvolává nějaké pocity, snažím se co nejrychleji změnou barvy zaznamenat svůj smysl pro atmosféru.

V roce 2001 se v Čínské galerii konala jeho osobní výstava pod názvem Umělecká cesta. Bylo tam vystaveno přes 60 jeho děl. V roce 2006 se zase v Čínské galerii konala výstava pod názvem „Holubice míru letí přes nebe Jeruzaléma", která na lidí silně zapůsobila. Wan jako první čínský malíř sám vycestoval do Izraele a olejomalbami zaznamenal svou cestu na Blízký východ. Kromě toho, Wan se mnohokrát účastnil čínských a zahraničních uměleckých výstav. Mnoho jeho děl je ve sbírkách domácích a zahraničních galerii.

Wang uvedl, že v současnosti nemá dost volného času na tvorbu, ale nikdy nepřestane malovat. Řekl, že věnoval jsem všechen svůj volný čas malování. Jsem člověkem mající dvě tváře. Osm pracovních hodin jsem ředitelem a ve volném čase jsem malířem. Malování pro mě spíše představuje nejlepší odpočinek - pokud jsem spokojený se svým dílem, tak je to pro mně nejkrásnější zážitek a odpočinek