Terakotovou armádu prvního zjednotitele Číny, císaře Čchin Š' huanga (259-210 př.n.l.) zná celý svět. Hliněné vojáky nedaleko Sianu, hlavního města provincie Šansi, na severozápadě Číny jsou jednou z největších archeologických senzací 20. století. Po více než 2200 letech strávených v podzemí byli náhodně objeveni v roce 1974. Zcela určitě se na nich podepsal zub času.

Trvalo několik desetiletí, než se v 90. letech minulého rstoletí německým a čínským odborníkům podařilo najít způsob jak ochránit barevné nátěry na terakotových bojovnících. Vědci přišli na to, že řemeslníci, kteří sochy bojovníků vyrobili nejdříve nanesli na jejich povrch jednu nebo dvě vrstvy čínského surového laku a poté dekorativní barvu. Terakotová armáda byla značně poškozena, nebo dokonce zničena jak vlivem přirozených podmínek v podzemí, tak zásahem člověka i v procesu archeologických vykopávek.

V přilehlých prostorách mauzolea prvního sjednotitele Číny nedaleko Sianu archeologové vedle závalů nalezli také stopy ohně, jež způsobil nejvíce škod na terakotě a barvě císařových vojáků. Pokud jde o oheň, historici mají tři hypotézy: buď šlo v podstatě o náhodné plameny, když pastevci s hořícími pochodněmi hledali zatoulané kozy, buď byl oheň součástí pohřebního obřadu nebo nebo ho může vysvětlovat i legenda o Siang Jüovi (232-220 př.n.l.), vůdci ozbrojeného povstání, který nařídil svým vojákům, aby založili požár v areálu mauzolea. Siang se svými rebely odstránil prvního čínského císaře protože jej považovali za tyrana, jak se to uvádí i v pozdějších historických dokumentech. A třetí verze je, že oheň byl součástí pohřebního obřadu.

O více než dva tisíce let později byly sochy po vyzvednutí z pohřebiště značně poškozeny ovzduším, denním světlem, elektrickým osvětlením a prudkými změnami teploty a vlhkostí. Lak i barva se začaly oloupávat, což vyústilo do jejich šedého vzhledu. Problém se vyřešil v 90. letech minulého století. Byl vynalezen druh speciálního roztoku, jež upevnil původní lak a barvu na terakotové armádě. A tak dříve než začne čištění soch od prachu a jiných nečistot, napustí se jejich povrch zmíněným speciálním prostředkem. Až pak se z nich krok za krokem odstraňuje nečistota. Poté se sochy okamžitě přesouvají do muzea, kde se striktně udržuje 50 procentní vlhkost a teplota v rozmezí 18 až 20 stupňů Celzia.