(ze vzpomínek českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka, který působil na čínském císařském dvoře v první polovině 18. století)

J.H. Dnes se v líčení osudů českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka zastavíme u pasáží z jeho dopisů, ve kterých líčí reakci císaři Yin Chena na stížnosti, které mu bylo doručovány poté, kdy se život misionářů v Číně po smrti předchozího císaře velmi zhoršily.

Hlas: Císař hovořil o různých náboženských vyznáních a pravil, že jsme v Číně hosty, kteří přišli hlásat zákon Pána nebes, stejně jako jsou hosty lamové, bonzové a mauři. Každá říše má prý svůj vlastní zákon, odpovídající jejím poměrům. Všechny prý jsou dobré. Protože všechny a každý zvlášť hlásají nutnost, aby každý sám byl dobrý, i aby jiné učil být dobrými.

J.H. Dále císař Yin Chen řekl: nesrovnává se se zdravým rozumem, aby jedno vyznání bojovalo proti druhému. Mají-li se však různá náboženství navzájem srovnat, kterépak se může měřit s žu-ťiao, tedy s učením čísnkých literátů.

Císař dostal krátce po svém nastoupení na trůn i papežské breve, v němž se hovoří o ochraně křesťanů žijících v Číně. Svou odpověď papeži dal císař v listopadu roku 1725 otisknout v pekinských novinách a opis tohoto jeho listu se také nachází ve Slavíčkově korespondenci.

Vznešený císař vládnoucí z pověření nebes, píše králi víry přebývajícímu v italském království. Patře z výše na to, co si, králi, napsal, a zároveň na dary tvé země, jež jsi mi poslal, vidím v tom všem výraz upřímnosti.

Dokud můj zvěčnělý otec, milostivý císař, měl ve svém moci a ochraně všechny země světa, nebylo kraje tak vzdáleného, aby tam nebyl sahal jeho vliv. Když zemřel, všichni hodnostáři a veškeren lid říši i mimo ni, s pocity soustrasti, hořeli neustálou touhou po něm. Nastoupiv hned po něm na trůn, věnoval jsem svoje myšlenky hned tomu, abych pokračoval v jeho dřívějších chvályhodných skutcích. Ty, králi víry, jsi mně poslal řádně z dálky list, v němž vzdáváš díky za přízeň a dobrodiní mého nebožtíka otce a modlíš se za moje další štěstí. Dále pak císař pokračuje:

Hlas: Tvůj list je po všech stránkách pěkně složen a působí přesvědčivě.Slova a věty v něm jsou plny uctivosti. Když jsem jej přečetl, a pak ještě jednou četl, naplnilo se moje srdce radostí a útěchou. Vyslance přišlé z dálky jsem zahrnul poctami a skvěle pohostil. Co se však týče Evropanů, dlících pohostinně v Číně, já císař, jenž všechny věci objímá v náručí jako jediné tělo, jsem je často poučoval, aby se chovali opatrně, skromně a pokojně. Neboť dokáží-li bedlivě zachovávat zákony říše, a nedopustí-li se ve svých činnech ničeho trestného, dostane se jim ode mne dozajista dobrodiní, přízně a ochrany.

Poněvadž se nyní vyslanci vracejí do tvého království, milerád ze své výše posílám tuto odpověď a zároveň jako dar šedesát velkých a čtyřicet menších štůčků hedvábí vyšitého zlatem a květy. Přijmi to králi, a spatřuj v tom úkaz mé nejoddanější úcty k tobě. Proto ti takto odpovídám.

J.H. Vztahy mezi císařských dvorem a katolickou misíí v Pekingu byly stále formálnější. A odráželo se v nich i značné napětí a nejistota, v nichž jezuitští a další misionáři v Číně po úmrtí císaře Kang Xi, žili.

Karel Slavíček však nepůsobil v Číně pouze jako misionář, ale také jako vědec. O tom si poslechneme v další části vyprávění o této zajímavé historické osobnosti.

Pořad Čínské zajímavosti připravil Jiří.