Ťiao Taj přivedl před soud šest loupežníků a děvče. Zajatci se blížili k pódiu a s údivem hleděli na soudce, sedícího v obřadním oděvu za omšelým stolem v opuštěné soudní síni.

S nehbynou tváří křikázal soudce Tao Kanovi, aby zapsal plné jméno a dřívější zaměstnání každého vězně.

Pak se soudce ujal slova: „Dopustili jste se trestného činu přepadení na veřejné cestě s vražedným úmyslem. Zákon ukládá za takový zločin trest smrti stětím a zabavení veškerého majetku. Vaše hlavy mají být vystaveny po tři dny pro výstrahu jiným na městské bráně. Avšak vzhledem k tomu, že jste žádnou z obětí nezabili a nikdo neutrpěl těžké zranění a vzhledem k neobyčejným pozhutkám, které vás dohnaly k tomuto zoufalému činu, já, okresní náčelník, rozhoduji, že v tomto zvláštním případě převáží milost nad spravedlností. Propustím vás na svobodu pod jednou podmínkou, a ta podmínka zní, že budete všichni po určitou dobu působit jako biřici u tohoto soudu pod velením Fanga a slíbíte, že budete věrně sloužit státu a lidu, dokud vás nepropustím."

Zajatci ohromeně zírali.

„Vaše Ctihodnosti," promluvil Fang, „tyto osoby jsou hluboce vděčné za schovívavost, kterou jste projevili. Ale ve skutečnosti znamená pouze tolik, že se naše poprava o několik dní odkládá. Vaše Ctihodnost nezná Čchien Mouovu povahu a..."

Soudce udeřil kladívkem do stolu a zaburácel mohutným hlasem: „Vzhlédněte ke svému náčelníkovi! Pečlivě si prohlédněte tyto odznaky moci, která mi byla svěřena. Vězte, že právě v tento den a v tuto hodinu po celé říši vykonávají tisíce mužů, vybavených týmiž odznaky, spravedlnost jménem státu a lidu. Od nepaměti tu stojí jako symboly společenského řádu, na němž se ustanovil moudrý úradek našich předků a který je udržován z příkazu Nebes a ze svobodné vůle nespočetných miliónů našich černovlasých lidí.

Neviděli jste nikdy člověka, který se pokoušel zarazit prut do prudké horské bystřiny? Malou chvíli prut stojí, ale pak jej odnese mocný proud, valící se od věků. Právě tak ohčas povstanou špatní nebo nevědomí lidé a snaží se zbořitz po svátný řád naší společnosti. Což není nad kříšťál jasnější, že takové pokusy nemohou skončit jinak než potupným nezdarem?¨

Nezterácejme víru v tyto symboly, abychom neztratili víru sami v sebe!

Vstaňte, aby vám mohly být sňaty řetězy!"

Zajatci nepochopili všechny souvislosti soudcových slov. Ale hluboce na ně zapůsobila naprostá otevřenost a strhla je jeho hluboká víra. Soudcovi pomocníci však dokonale porozuměli a věděli, že tato slova byla určena nejen zajatcům, ale i jim. Ma Žung a Ťiao Taj sklonili hlavy a rychle uvolňovali pouta.

Soudce Ti opět oslovil lupiče: „Později každý z vás ohlásí Tao Kanovi a seržantu Chungovi, čím mu Čchien Mou ublížil. V patřičném čase bude každý jednotlivý případ u tohoto soudu projednán. Teď však máme naléhavější úkoly. Všech šest půjde nyní na hlavní nádvoří a dá do pořádku zbraně a staré stejnokroje biřiců. Dva z mých pomocníků, ma Žung a Ťiao Taj, s vámi provedou vojenský výcvik.. Fangova dcera se přihlásí u majordoma o práci jako služebná v rezidenci.

První zasedání soudního dvora je skončeno."

Soudce vstal a vrátil se do pracovny.

Převlékl se do pohodlného všedního šatu. Právě když se chystal vytřídit další dokumenty, vstoupil velitel Fang. Nejdříve se uklonil a pak uctivě řekl: „Vaše Ctihodnosti, na druhé straně údolí, tam, kde došlo k útoku, žije v nouzovém táboře přes třicet dalších lidí. Všichni uprchli z města před řáděním Čchien Mouových lidí. Znám je do jednoho. Je tam pět nebo šest darebáků, ale ostatní jsou čestní lidé, za které ručím. Napadlo mě, že bych tam mohl některý den zajít a nejlepší z nich získat pro službu u soudu."

„To je skvělý nápad"! zvolal soudce. „Vezmi si koně a zajeď tam hned! Vyber lidi, které považuješ za vhodné. Ať přijdou do města za šera, ve skupinách po dvou nebo po třech, různými cestami."