J.H. Dnes naposledy otevřeme v pořadu Čínské zajímavosti stránky z opravdu zajímavého osudu českého matematika, hudebníka a misionáře Karla Slavíčka, který působil na čínském císařském dvoře v první polovině 18. století.

Vedle své vědecké činnosti se Karel Slavíček po dobu téměř dvaceti let, jež prožil v Číně, věnoval také vědecké práci a to hned v několika přínbuzných oborech. Navázel zde na svá astromonická pozorování a jeho poznámky, roztroušené v dopisech předním evropským učencům, se později objevily i v několika astronomických publikacích. Slavíček píše o zatmněních Slunce, pozoruje pohyb Měsíce a planet. V souvislosti s astronomií se věnuje také matematice a kartografii. Jeho listy obsahují řadu vědeckých námětů, výpočtů, plánků, tabulek, přehledů i polemik, jež mají velký význam pro dějiny vědy.

(Tyto dopisy byly často přetiskovány, aby se tak jeho pozorování a propočty dostaly k odborné veřejnosti. Slavíčkovy listy francouzským hvězdářům Etiennu Susietovi a Mikuláši Dlislovi, stejně jako petrohradskému akademiku Theofilu Bajerovi v evropskíých archivech vyhledal a k vydání připravil sinolog dr. Josef Kolmaš.)

V dopisech Mikuláši Dlislovi se Slavíček zmiňuje o své mapě císařského sídelního města Pekingu. O tomto rozlehlém a lidnatém městě podal zprávu i dříve, v korespondeci do Čech.

Hlas: Pokud jde o počet obyvatel, může se Peking snadno rovnat čtvrtině obyvatel německé říše. To jest obyvatelstvu téměř všech císařských dědičných zemí. Jen pouličních strážníků je tu na sto tisíc. Má-li každý po jedné ženě a dvou dětech, už je jich celý kmen. Čtyři sta tisíc lidí. A není je skoro ani vidět. V jedné ulici může být více obyvatel, než v celé Praze, neboť přední pekingské třídy se vyrovnají trojnásobně šířce pražského mostu nebo jsou ještě širší. Bývají tak přeplněny, že se jimi jezdec může jen stěží prodrat, stále se musí s koněm vyhýbat na tu, neb onu stranu.

J.H. Dále Karel Slavíček pokračuje: Z věží chrámu pekingské koleje a velmi vzdálené císařské observatoře jsem provedl geometrický náčrt plánu pekingských hradeb, jak vnitřních, tak vnějších. Tutét práci v menším měřítku jsem opakoval před třemi roky. A začal jsem tu zanášet ulice jako i ostatní významnější místa či paláce a domy. Hlas: Zhotovit půdorys města Pekingu bylo pro mne o to snazší, že jsem před sedmadvaceti lety nakreslil podobným způsobem plán pražského trojměstí. Se všemi náměstími, ulicemi a prostranstvím. Avšak ve větším měřítku.

J.H. Kvůli ničivému zemětřesení v roce 1730, kterému padlo za oběť na sto tisíc obyvatel, a vzhledem k Slavíčkovým narůstajícím zdravotním potížím, zůstala mapa Pekingu nedokončena.

Hlas: Od zdejšího zemětřesení leží dosud v troskách můj záměr dodělat na plánu náměstí, která v něm z největší části chybějí. Nebude snadné tento záměr znovu oživit, protože je tu nepevné zdraví a příležitost k vycházkám je čím dál vzácnější.

J.H. Zdravotní potíže, jež Karel Slavíček přičítal i zdejšímu klimatu, ho vedly k myšlence vrátit se zpět do Evropy. Akademiku Bajerovi v roce 1734 napsal: v zásuvkách mám nemálo prací, vytvořených po večerech a nocích. Dosáhnu-li odchodu od tohoto dvora a z této říše, jejíž podnebí mi bylo napořád tak nepřátelské, a bez úhony se dostanu do svých Čech, i tak budu mít dost toho, čím se bude pražská tiskárna mořit.

Toho se však Karel Slavíček již nedožil. Zemřel 24. srpna 1735 v Pekingu ve věku pouhých sedmapadesáti let

Díky svým dopisům, které posílal do Čech, zůstane však navždy prvním Čechem, který zanechal významné zprávy o všem, co se přihodilo na čínském dvoře, který vytvořil velmi cenné doklady o tehdejší čínské historii, vědě a kultuře.

Vyprávění o českém matematikovi, hudebníkovi a jezuitském misionáři Karlu Slavíčkovi připravil pro pořad Čínské zajímavosti Jiří.