„To je skvělý nápad!" zvolal soudce a velitel Fang okamžitě odešel.

K večeru připomínalo už hlavní soudní nádvoří vojenský tábor.

Deset mužů v černých lakových přilbách a kožených kazajkách s červenou šerpou, což je řádný stejnokroj biřiců, se věnovalo vojenskému výcviku, který vedl velitel Fang. Deset dalších, oblečených do lehkých kroužkových košil a s lesklými přilbami na hlavách, se pod Ma Žungovým dohledem cvičilo v boji s píkou. A Ťiao Taj zasvěcoval deset jiných do tajů boje mečem.

Brána soudního dvora byla zavřená. Na stráži stáli seržant Chung a Tao Kan.

Později toho večera nařídil soudce všem mužům, aby se shromáždili v soudní dvoraně.

Při světle jediné svíčky vydával rozkazy. Než skončil, požádal je, aby teď všichni na chvilku zachovali neprosté ticho. Pak sfoukl svíčku.

Tak Kan vyšel ze soudní síně. Zavřel za sebou pečlivě dveře a kráčel temnými chodbami při světle malé papírové lucerny.

Šel do věznice a odemkl celu, v níž seděl žalářník.

Tao Kan uvolnil řetěz, jímž byl připoután ke kruhu ve zdi. Pak řekl nevrle: „Soudce se rozhodl propustit tě ze služeb pro hrubou nedbalost. Nepostaral ses náležitě o soudní pečeti, které ti byly svěřeny. V příštích dnech si soudce vybere nový personál soudního dvora a první zločinec, který bude klečet v řetězech před soudní stolicí, bude ten samozvaný tyran Čchien Mou!"

Žalářník se jen mračil. Tao Kan ho vedl temnými prázdnými chodbami a přes opuštěné hlavní nádvoří. Minuli prázdné ubikace stráží. Všude vládla tma a ticho.

Tao Kan otevřel bránu. Pak žalářníka vystrčil.

„Vypadni!" křikl na něho. „A ať tady tu tvou šerednou tlamu už nikdy nevidíme!"

Žalářník se na Tao Kana pohrdavě podíval a ušklíbl se: „Já tady budu zpátky dřív, než si myslíš, ty neřáde jeden"!

A zmizel v temné uličce.

ZA HLUBOKÉ NOCI ZAÚTOČÍ DVACET DAREBÁKŮ

SOUDCE TI SE VYDÁVÁ NA NEBEZPEČNÝ VÝLET

Krátce po půlnoci narušil ticho v temném soudním areálu randál. Drsné hlasy vykřikovaly povely, řinčely zbraně. Nočním tichem se nesly tupé údery beranu, kterým útočníci bušili do hlavní brány.

Avšak uvnitř soudního dvora se nic ani nepohnulo.

Z dřevěné brány létaly třísky. Těžké fošny spadly s lomozem za zem. Dvacet útočníků, mávajících obušky a rozhánějících se kopími a meči, vrthlo dovnitř. Vedl je obrovský chlap s planoucím pochodní.

Nahrnuli se na první nádvoří a křičeli: „Kde je ten pes úřednická? Kde je ten ničemný okresní náčelník?"

Habán rozkopl vrata hlavního nádvoří a ustoupi stranou, aby mohli projít ostatní. Sám tasil meč.

Hrdlořezové se na hlavním nádvoří zastavili, protože tam byla tma jako v pytli.

Vtom se rozletělo šestero dveří velké audienční dvorany. Nádvoří bylo zaplaveno světlem mnoha velkých svící a luceren, jež byly uvnitř rozestavěné ve dvou řadách.

Vetřelci s očima oslepenýma náhlým přechodem z temnoty do světla nejasně viděli vojáky, stojící v kordónu napravo i nalevo. Světlo se odráželo od jejich přilbic a dlouhých hrotů pík připravených k boji. Pod schody spatřili řadu biřiců s tasenými meči.

Až nahoře na schodech stála impozantní postava v obřadním šatu z třpytivého brokátu, s křídlatou soudcovskou čapkou na hlavě.

Po soudcově boku stáli dva vysocí muži vysocí muži ve stejnokrojích jízdních kapitánů. Jejich prsní krunýře a chrániče paží se leskly a ze špičatých přilbic vlály barevné stuhy. Jeden z nich držel těžký luk s šípem připraveným na tětivě.

Soudce zvolal hřímavým hlasem: „Tady je okresní náčelník Lan-fangu! Složte zbraně!"