(rozhovor s českou sinoložkou, PhDr. Lubicou Obuchovou)

(znělka)

J.H. V pořadu Jak se jim žije vám nabízím první část rozhovoru, který jsem před nedávnem natočil v Pekingu s paní doktorkou Lubicou Obuchovou, významnou českou sinoložkou, pracovnicí Orientálního ústavu při České akademii věd.

J.H. Paní doktorko, právě jsme mluvili o tom, že jste zažila Čínu v devadesátých, dokonce v osmdesátých letech a mě to vede k otázce – kolikrát jste vlastně v Číně byla?

L.Obuchová: To já už přesně nevím, ale vím, že poprvé jsem do Číny přijela 16. července 1981 v poledne. Takže jsem letos slavila čtvrt století prvního příletu na čínskou půdu.

J.H. To mě vede k další otázce, která nebude tak těžká – jak se čína za tu dobu změnila?

L.Obuchová: Otázka je to těžká, protože se, myslím, proměnila úplně. Samozřejmě něco zůstalo, to čínské v tom zůstane vždycky, čínština zůstane také vždycky dominantním jazykem oblasti, ale Čína se změnila určitě hodně. A hlavně proto, že tehdy z mnoha důvodů nebylo možno po Číně cestovat, takže dnes člověk nemá někdy možnost s čím srovnávat, protože jsem to předtím neviděla. První cesty po Číně jsem zažila až během studií pak, v letech 84-85.

J.H. Vy jste studovala předpokládám v Pekingu.

L.Obuchová: V Pekingu na jazykovém institutu, dneska tedy Univerzitě čínského jazyka a kultury.

J.H. Řekla jste, že v té době, nebo na začátku 80. let, nebylo možno příliš cestovat. Když se ta možnost otevřela, jaká místa jste navštívila? Kde jste všude byla?

L.Obuchová: Tehdy, i když se už teoreticky mohlo po celé Číně, byl problém se tam zase dostat, protože zase nebyla infrastruktura ještě tak rozvinutá jako dneska. V polovině 80. let jsem to vzala podél pobřeží, takže hlavní města severovýchodu – Harbin, Changqung, Jilin...přes Peking pak dolů na jih: Nanking, Shanghaj, Fuzhou, Kanton, a pak něco na jihozápadě, provinční centra, Kunming, Chungqing...

J.H. Pojďme se věnovat vaší současné cestě. Mluvili jsme o tom, že jste přijela na tři týdny. Můžete mi říct, jaký je hlavní cíl vaší momentální cesty?

L.Obuchová: Já od své první cesty po Číně, o tom jsem se nezmínila, že tehdy jsem poprvé navštívila provincii Kuang-si, tam jsem se začala věnovat výzkumu nejpočetnější čínské menšinové národnosti, což jsou Džvangové, dneska je jich nějakých 18 miliónů.

J.H. Kde žije tato menšina?

L.Obuchová: Žijí především v Kuang-si a sousedních provinciích Junan, Hunan... na východě. Ale také přes hranice mají své řekněme etnické bratránky v severním Vietnamu, Laosu... takže už tehdy jsem se tomu začala věnovat, ale v těch dobách to ještě nebylo tolik zkoumáno ve vlastní Číně, takže materiály se těžko sháněly a až v devadesátých letech jsem to vzala důkladně. Takže i tentokráte byla ta cesta zaměřena především na etnologickou stránku věci. Proto jsem měla hodně setkání s místními Džuangy a lidmi, kteří dělají jazyk a džuanskou kulturu, jak tady v Pekingu, tak v Šanghaji. Nebo lidovou kulturu a folkloristiku obecně.

J.H. Takových lidí je hodně? Kteří se věnují této menšině?

L.Obuchová: Na jihu je jich velice hodně. Dokonce v roce 1999 už byla první mezinárodní konference džuanských studií, které jsem se zúčastnila, a existují dvě asociace džuanských studií, jedna je v Kuang-si, druhá v Junanu, ty provincie, kde je jich nejvíce mají své vlastní, začaly se vydávat publikace, učebnice, sbírky folkloristických nálezů z 50. let, kdy se dělal velký výzkum kvůli identifikaci jednotlivých etnických skupin, takže ty teprve teď vlastně spatřují světlo světa. Dostala jsem i nějaké nahrávky z té doby a uvidíme tedy, co bude dál. Je to relativně nové odvětví, taková odnož sinologie, které se ve světě také věnuje jenom pár lidí, ale na jihu Číny je jich už hodně. Ale i tady v Pekingu je jich celkem dost, protože je tady univerzita, tak zvaná univerzita národností, kde se ten jazyk vyučuje vysokoškolským způsobem.

J.H. Vy chystáte vlastní publikaci o této národnosti a její kutluře?

L.Obuchová: Je několik takových projektů, ale hlavní projekt, který snad bude v příštím roce dovršený, je překlad lidové slovesnosti, především džuangských mýtů a pověstí a legend, které jsou nejznámější. Takový první výbor, dalo by se říci.

J.H Další část rozhovoru s paní doktorkou Obuchuvou vám nabídne v pořadu Jak se jim žije opět Jiří.