Ma Žung si založil ruce a drsně oslovil tělesnou stráž: „Složte zbraně! Náš velitel později rozhodne, jestli jsou takoví poskokové jako vy vinni, nebo ne!"

Čchien měl přeražený nos. Pramínek krve mu potřísnil šat. Zvedl hlavu a zvolal: „Neposlouchejte toho zloducha, chlapi! Nejedli jste snad deset let mou rýži? Nejdřív zabte tam toho psa úřednického!"

Velitel tělesné stráže přiskočil k soudci s napřaženou sekerou.

Soudce Ti se ani nepohnul. Pomalu si hladil licousy a pohrdavě hleděl na útočníka.

„Stůj, bratře Wangu"! vykřikl desátník Ling. „Neříkal jsem ti, že se to v celém městě vojskem jen hemží? Nemáme nejmenší vyhlídku. Moc převzala armáda."

Muž se sekerou zaváhal.

Ťiao Taj netrpělivě dupl.

„Dělejte!" křikl. „Máme na starosti důležitější věci než sebrat tady těch pár darebáků!"

Otočil se a předstíral, že odchází.

Čchien Mou ztratil vědomí. Ma Žung v nejmenším nedbal osobních stráží, sklonil se a začal Čchiena poutat.

Soudce vstal z křesla. Když si rovnal šat, řekl chladně muži se sekerou: „Dej ten nebezpečný nástroj pryč, člověče!"

Pak se k němu otočil zády a tvrdě se zahleděl na oba poradce, kteří tam během celého výjevu tiše stáli. Zřejmě si nechtěli zadat s žádnou stranou, dokud nebude jasné, jak spor dopadne.

„Co jste zač vy dva?" zeptal se soudce zvysoka.

Starší se hluboce uklonil.

„Vaše Ctihodnosti," odpověděl, „tato osoba byla přinucena sloužit Čchienovi jako poradce. Dovolte, abych ujistit Vaši Ctihodnost, že..."

„Vylíčíte svou záležitost před soudem!" přerušil ho Ti. Ma Žungovi řekl: „Pospěšme zpátky do soudního dvora. Vezmeme s sebou jen toho Čchien Moua a oba poradce. S ostatními si to vyřídíme později." Ma Žung odpověděl: „Na váš rozkaz, náčelníku"!

Dal pokyn desátníku Lingovi. Čtyři vojáci oba poradce důkladně spoutali. Ťiao Taj si odvázal od pasu tenký řetěz. Na obou koncích udělal smyčku a oka hodil zuajatcům přes hlavu. Pak je vyvlekl ven. Když připevňoval řetěz k sedlu, řekl přísně: „Jestli se nechcete sami uškrtit, přidejte ve vlastním zájmu do kroku!"

Ťiao taj se vyhoupl do sedla a soudce Ti následoval jeho příklad. Ma Žung si hodil přes sedlo bezvládného Čchien Moua. Pak křikl na desátníka Linga: „Rozděl své vojáky do čtyř skupin po dvanácti. Každá skupina je odpovědná za deset Čchienových chlapů. Půjdete k městským branám a zajatce zavřete do věží. V poledne přijde jeden důstojník do všech čtyř věží na inspekci."

„Rozkaz"! vykřikl desátník.

Trojice projela nádvořím a oba poradci klusali za Ťiao Tajovým koněm.

Na druhém nádvoří na ně čekal starší muž s šedivou kozí bradkou. Padl na kolena a čelem se dotýkal dlažebních kamenů.

Soudce Ti zastavil koně. „Vstaň a uveď své jméno!" řekl stroze.¨

Druhý se spěšně zvedl. Odpověděl s úklonou: „Tato nehodná osoba je majordomem tohoto paláce."

Soudce přikázal: „Poneseš plnou zodpovědnost za palác a za všechno, co je v něm, včetně služebnictva a žen, dokud jej nepřijdou převzít úředníci od soudu!"

A zase se rozjel.

Ma Žung se naklonil v sedle a jen tak jakoby nic se správce zeptal: „Jestlipak jsi někdy v životě viděl, jak u vojska pomalu umrskají zločince tenkou rákoskou k smrti? Obyčejně to trvá asi šest hodin."

Vylekaný správce domu uctivě odpověděl, že dosud neměl tu čest.

„Tak přesně to se stane tobě, když do písmene nesplníš rozkazy jeho Excelence," upozornil ho Ma Žung mimochodem. Pobídl koně a tresoucího se majordoma s popelavým obličejem nechal za sebou.

Když tři jezdci projížděli hlavní bránou Čchienova paláce, čtyři strážci je zdravili vztyčením zbraní.