Čínský rozhlas pro zahraničí

v Kontakt
China Radio International
Domov
Svět
  Ekonomika
  Kultura
  Věda a technika
  Sport
  Další

Dnešní Číňané

Novinky z Číny

Čínská ekonomika

Společenský život

Věda a technika
(GMT+08:00) 2007-02-23 22:31:01    
Nový výzkum působení Čechů v Číně

cri

(rozhovor s českou sinoložkou, PhDr. Lubicou Obuchovou)

J.H. V druhé části rozhovoru, který jsem před časem natočil v Pekingu s významnou českou sinoložkou doktorkou Lubicou Obuchovou, pracovnicí Orientálního ústavu při České akademii věd, se dozvíme o dalších studijních úkolech, které paní doktorka při svém čínské pobytu řešila.

J.H. Pojďme se zmínit o tom, co jsme říkali před chvílí...Mě by zajímal váš pohled na první misionáře, kteří přišli z Čech a Moravy do Číny. Já se domnívám, že to je téma, o kterém se u nás příliš mnoho neví.

L.Obuchová: To máte určitě pravdu, i když si myslím, že je to tradice, na kterou by bylo hodno navázat, je to stránka dějin, kterou velice ráda přednáším svým studentům, protože právě se o tom moc neví ani na jedné, ani na druhé straně. Od 17. století tady postupně bylo několik misionářů z Čech, asi by nebylo správné tvrdit, že to bylo Češi, protože byli národnosti německé, slezské, jeden z nich byl z Moravy, ale patřili do české provincie Tovaryšstva Ježíšova a hlásili se k tomu a měli české předky a v některých případech se dá vystopovat i původní česká podoba jejich jména. Z české provincie Tovaryšstva podle statistik, které jsou uchovávány v římských archivech, tady bylo osm jezuitů v 17. století.

Asi nejznámější z nich bude Karel Slavíček, protože vyšly jeho dopisy česky i v čínském překladu. Ale nejvýše na císařském dvoře se dostal Ignác Zichelbart z Nejdku u Karlových Var, který byl dvorním malířem a po Giussepem Castillionem převzal velení císařské akademie v Pekingu a císař jeho zásluhy ocenil hodností civilního úředníka třetího stupně. Což v podstatě bylo nejvyšší možné ocenění pro cizince v té době. Protože jenom několik dvorních matematiků, jezuitů, se dostalo na druhý stupeň. Takže třetí stupeň také nebyl velice častý.

J.H. Lze dodnes vystopovat výsledky působení těchto misionářů ze 17. století? Jaký byl dosah její misijní činnosti? Jak se křesťanství zakořenilo, s jakými základy přišlo do Číny?

L.Obuchová: V době, kdy sem přišli jezuité, kteří měli ve svém přímém poslání šíření víry a získávání nových duší, tak už v Číně křesťanství známo bylo, ale několikrát ta tradice byla přerušena, protože jako první přišli nestoriáni, pak to bylo zase na chvíli přerušeno, za mongolské doby Mongolové hodně využívali cizích úředníků, takže mezi nimi bylo také hodně křesťanů a tehdy tady byli především Františťáni, kteří spravovali i pekingskou a nankinskou diecézi. Pak jezuité museli začínat znova, protože po Mongolech, za dynastie Ming se Čína vůči tomuto světu uzavřela. Až ke konci přicházejí ti první. Víme, že první misionář pro tuto část světa, jak se tehdy říkalo Východní Indii, tedy František Xaverský se do Číny nikdy nedostal. Zemřel u kantonských břehů u ostrova San Čhian před Vánocemi. To byl jeho velký sen, který naplnili jeho následovníci a mezi nimi také byli naši misionáři. Jako první tady byl Václav Pantaleon Kirvitzer, původně českým jménem Krbický, z Kadaně ze severních Čech.

J.H. To bylo už také 17. století?

L.Obuchová: Druhá polovina, ano. Tedy počátek dynastie Qing. Ale on se sem dostal tak trochu předčasně, protože tou dobou misionáři ze severních, nebo jak se tehdy říkalo z mladších větví Domu Habsburského, ještě neměli právo vyjíždět, ale shodou okolností, když se hledali misionáři pro Čínu, tak byl právě v Římě, a byl tedy poslán, aby doplnil počet. A byl ve velice dobré společnosti, protože to byla výprava matamatiků a astronomů a on sám také je zapsán v dějinách astronomie pozorováním různých komet a jeho pozorování z Macca jsou dodneška, pokud vím, citována a uváděna.

J.H. Další část rozhovoru s českou sinoložkou doktorkou Lubicou Obuchovu vám za týden nabídne opět Jiří.