Číňané si 17. února připomněli tradiční Nový rok, zatímco Tibeťané druhého dne oslavili národnostní Nový rok podle tibetského kalendáře, který vznikl již v druhém století před naším letopočtem.

Tibetský Nový rok je nejslavnostnějším svátkem v Tibetské autonomní oblasti. Ještě v polovině prosince podle tibetského kalendáře vycházejí lidé do ulic pro novoroční potřeby. V Lháse a v jiných velkých a středních městech jsou obchody a tržiště vždy přeplněné zákazníky. Rolníci a pastevci dovážejí na trh dostatečné množství produktů, jako je čerstvé máslo, zanba /tj. smažená mouka z vysokohorského ječmenu Qingke/, hovězí a skopové.

Oslava tibetského Nového roku začíná již 29. prosince podle tibetského kalendáře, kdy dochází k semknutí celé rodiny a na společnou večeři se jí gchutu, tj. těstovina z devíti druhů. Gchutu se dělá v různých tvarech. Jako legrace jsou některé z nich nadívané jednotlivou věcí symbolického významu. K nádivkám se používá například paprika ve smyslu štiplavosti, uhlí s významem zlomyslnosti, ovčí vlna symbolizující slušnost, atd.

Po večeři vychází celá rodina do ulic, jásajíc s pochodněmi a raketami. Nakonec vrhnou pochodně a jiné věci do křižovatky, se symbolem, že tím vyhodila vše zlověstné a přeje si štěstí v novém roce.

V silvestrovský den podle tibetské kalendáře se dělá velký úklid domů. Odstranění prachu a domácích odpadů znamená likvidaci neštěstí a katastrofy z uplynulého roku a předpovídá se zdraví, úspěch a blaho celé rodiny. Tohoto dne se vaří hovězí a skopové. Do obývacího pokoje se dá na skřínku dřevěná nádoba naplněná potravinami, a také likér z vysokohorského ječmenu Qingke, uvařená hlavička ovcí, čaj, ovoce, máslo apod. Na dveře se ještě maluje obraz štěstí, který symbolizuje bohatou úrodu a vše nejlepší v novém roce.

První den nového roku si Tibeťané připomínají tradiční zpěvohrou, která je pod názvem džiga. Mladí příslušníci jednotlivých usedlostí v ranních hodinách spěchají k řece či studně, aby se zápasili o první pramen pitné vody, šťastný pro člověka a drůbež. Když slunce vychází, vždy se jí gondien, druh kaše uvařené z mouky zanba, likéru Qingke a mléka. Toto jídlo zase znamená blaho rodiny. Ráno se ještě navštěvují navzájem sousedé, s přípitky k šťastnému novému roku. Poté zůstávají doma celý den pro jednotu své rodiny a všelijakou oslavu.

Nejrušnějším je druhý den nového roku. Na veselých ulicích a uličkách probíhají mezi příbuznými a kamarády novoroční pozdravy. Důležitou částí je věnování bílé stuhy nazvané chada. Třetího dne nového roku hraje významnou roli náboženská činnost. Po snídani vycházejí na modlení do chrámů, nosící chada, voňavé tyčinky, větvičky, máslo, suché ovoce atd. Odpoledne se samovolně shromažďují pod širým nebem, pijí likér, tancují a zpívají. Všude panuje sváteční ovzduší. V zemědělských a pasteveckých oblastech se ještě konají kulturně sportovní akce jako jsou dostihy. Slavení tibetského nového roku trvá obvykle do 15. dne prvního měsíce.

Doba novoročních oslav a jejich obsah nejsou úplně stejné v různých oblastech Tibetu a v jiných regionech tibetské národnosti. A to vyplývá z odlišné agrární sezóny a místních zvyků. V tibetském autonomním kraji Dičchin, který se nachází v jihočínské provincii Yunnan, jsou lámaistické programy hlavní částí silvestrovské oslavy. Lámaisté s podivnými obleky a maskami předvádějí tance k odstranění zloduchů. Prvního dne nového roku se zde podává tibetská opera. Lidé tancují a zpívají kolem táborové ohně a baví se až do úsvitu nového dne.