V minulém pořadu jsme v jedné epizodě s názvem Jak patriarcha Subódhi prozradil Opičákovi tajemství nesmrtelnosti začali sledovat jeden z příběhů opičáka Suna, hlavní postavy románu Putování na západ. V 16. století ho na motivy cestopisu slavného čínského mnicha Süan Canga (Xuan Zang) ze 7. století napsal čínský spisovatel Wu Čcheng'en.

Süan Cangova dobrodružství z cesty do Indie se už v době Sungů (990-1279) staly oblíbeným tématem lidových vyprávěčů. Zachovaly se dva tištěné exempláře tohoto vyprávění. Text obsahuje jen holou kostru vyprávění. Asi se jedná jenom o pouhou vyprávěčskou příručku. Mnich má jenom jednoho průvodce, opici, ale její jméno Sun Wu-kung se jěště nevyskytuje. Na počátku doby Ming (1368-1644) už existoval text v podrobnostech a blíží se textu spisovatele Wu Čcheng'ena.

V překladu Zdenky Heřmanové si dnes dočteme příběh a dozvíme se, jestli Opičak Sun pochopil v čem tkví tajemství nesmrtelnosti.

Další dny skotačil opičák s ostatními účedníky před jeskyní. Neustále se díval po nebi a nemohl se dočkat soumraku. Jakmile se setmělo, uložil se s ostatními k spánku. V horách nebylo ponocného, který by oznamoval čas, a tak opičák nevěděl kolik je hodin. Počítal tedy své vdechy a výdechy. Jednoho dne kolem půlnoci potichoučku vstal, oblékl se, pokradmu otevřel přední bránku a vytratil se ven. Po staré pěšince si to namířil k zadní brance, ta byla jen přivřená. Protáhl se jí a stanul u světcova lůžka. Opičák poklekl a neodvážil se patriarchu rušit. Ten zanedlouho procitl a začal vzdychat.

„Pane můj" Váš žák již drahnou dobu klečí před vašim lůžkem ," ozval se tiše Opičák.

Subódhi poznal po hlase, že je to Sun Wukong. Vztýčil se na lůžku a rozřikl se: „Opice, co tady chceš? Jedeš spát!"

„Ctěný učiteli, což jste mi při výprasku jasně nenaznačil, že k vám mám jednoho dne o půlnoci přijít zadními vrátky, že mi sdělíte tajemství nesmrtelnosti?" hájil se Opičák.

Patriarcha Subódhi byl velice potešen. Tajně si v duchu pomyslil: Ten mizera je asi opravdu zplozencem nebe a země. Jinak by přece neporozuměl mým náznakům. „Budiž, je to tedy tvým osudem. Přistup tedy blíže a pozorně poslouchej, prozradím ti tajemství nesmrtelnosti."

Uběhla tři léta. Patriarcha Subódhi zase usedl na trůn zdobený drahokamy a podával výklad učení. Tu se najednou zeptal: „Kde je můj učedník, jenž pochopil prázdnotu?"

„Zde", ozval se Opičák, který klečel v první řadě.

„Co nového ses za ta léta naučil?"

„Již jsem pronikl do podstaty přírody a zdroje mé síly se nesmírně znásobily," pravil Opičák.

„To jěště nestačí. Musíš se naučit dvaasedmdesát proměn, aby ses ochránil před třemi pohromami. Přistup blíže," děl patriarcha, „prozradím ti zaklínadlo."

Naklonil se k opičákovi a cosi mu zašeptal do ucha, Opičák byl velmi chápavý, mnohdy mu stačil jen nepatrný náznak a ostatní si domyslel. Jak zvěděl zaklínadlo, začal se denně cvičit a nedal si pokoj, dokud se nenanučil všech dvaasedmdesát proměn.

„Musíš odtud," řekl mu jendoho dne patriarcha.

Sun Wukongovi se zalily oči slzami. „Můj ctěny učiteli, kam bych měl jít?"

„Jdi si tam, odkud jsi přišel", pravil Subódhi.

Opičák najednou pochopil. „Vždyď já jsem přece z jeskyně Vodních závěsů na hoře Bujných květů v zemi Aolai."

Vida, že se nedá nic dělat, Opičák se patriarchovi naposled uklonil a vydal království.

Půvab románu Putování na západ je v tom, že úplně fantastické, mytologické postavy a děje jsou vylíčeny zcela realisticky. Pohybujeme se ve stěvtě pohádek, kde ale každý pohádkový prvek byl zintenzivněn a rozvit, jako by prostý svět lidové fantasie byl přetransformován v rafinovaný svět vysokého a kultivovaného umění. Mnichova pouť a prožitá dobrodružství se mohou interpretovat jako metafora života vůbec nebo spíše jako hledaání náboženského osvícení.