Skutečnost, že čínský národ uctívá draka, je vyjádřena faktem, že všichni Číňané po celém světě si říkají „následovníci draka". Jde o skutečně uznávanou identitu celého národa, která se traduje po několik tisíc let historického vývoje. Láska čínského národa vůči drakovi nikdy nezamění předmět svého zbožňování proto, že si to lidé ze západu přejí.

Je překvapující, že ti, kteří argumentují tím, že „drak už nadále nemůže být symbolem Číny", jsou Číňané a nikoli lidé ze západu. Podle mého názoru jejich odmítání draka je vlastně popřením jejich vlastní kultury a národní identity. Neodráží se v tom „slepá víra v cizí země", ale je to rafinovaný výraz působení nadvlády západní kultury na čínskou kulturu. Proto dokud si západně orientované kulturní hodnoty uchovají dominantní postavení, žádné změny v čínské kultuře nemohou vymýtit jejich předsudky, dokonce ani takové změny, které by uspokojovaly vkus lidí ze západu.

Vytváření nového čínského symbolu není západně orientovanou reformou. Toto úsilí by nemělo být založeno na západních kulturních hodnotách a standardech, ale musí odpovídat čínským kulturním hodnotám. Západní kultura nepředstavuje kulturní hodnoty celého světa, ale vpodstatě slouží mocenskému systému západního světa a jeho národním zájmům.

Budoucí prosperita čínské kultury nezávísí na tom, zda uspokojí vkus a hodnoty západní kultury, ale zda využije svoji vlastní jedinečnost.

Drak není podstatný

Xie Hongjun: Historie draka působí jako mluvčí čínské kultury, nebo dokonce existuje tak dlouho, jako existuje celý národ. Avšak víme jasně, že takové napřirozeně nadané zvíře, které umí létat nad oblaky a přináší štěstí, ve skutečném životě neexistuje. Jako totemy jiných starých civilizací je drak produktem snahy našich předků bojovat proti přírodním silám a odráží úctu lidských bytostí vůči přírodě. Starověká Čína byla odlehlou zemědělskou zemí, ve které byli lidé svým životem zcela závislí na přírodě. V tom čase byla sucha nepřekonatelnými nepřáteli a proto byl „král drak" čínskými předky uctíván v naději, že jim přinese déšť. Nicméně bez ohledu na to, jak silný a mocný je „dračí král" a jak je jeho totem pevně zasazen do čínské kultury, přesto je drak výplodem kulturního přeludu, založené na lidové pověrčivosti.

Západní vztah k drakovi je také odrazem jejich kulturní psychologie. Je těžké říct, zda drak by měl být uctíván, nebo nenáviděn. Uchovávat a ctít „draka krále" jako Boha je v Číně tradičním zvykem, ale v čase globalizace to už nebude jenom záležitostí omezenou na jeden národ. Například pro čínské výrobky, které nesou symbol, jenž je v západní kultuře nepopulární, je obtížné prosadit se větší měrou na západním trhu.