J.H. Dnes vás už potřetí zvu na procházku do pekinské ulice Liulichan, která proslula jako ráj všech milovníků čínských starožitností, uměleckých předmětů, obrazů, kaligrafií, štětců a jiných hodnotných věcí, stejně tak však jako ulice, v níž vám obchodníci nabízejí spoustu drobných a nevýznamných cetek za cenu.... na kterou jste ochotni přistoupit.

Mezi těmi všemi krámky se přece jen trochu odlišují malé čajovny, obchody, kde si nejen můžeme vybrat z nesčetného množství druhů nejrůznějších čajů, které se v Číně pěstují, kde si můžete ale i na chvíli spočinout, vypít si několik šálků voňavého nápoje a stát se svědkem tradičního čínského čajového obřadu.

V minulých částech Čínských zajímavostí jste se mnou zavítali do malé čajovny v západní části uličky Liulichan. Mladá spolumajitelka krámku Džaj nás postupně začala zasvěcovat do tajemství čínského čajového obřadu.

Skončili jsme ve chvíli, kdy druhou várku čaju – tou první Džaj pouze vypláchla připravené šálky – nalila do tak zvaných čichacích pohárků.

Čichací pohárky jsou úzké nízké nádobky z tenkého porcelánu. Tvarem by mohly připomínat drobné sklenky, které se v našich krajinách používají na tvrdý alkohol a jimž se ve všeobecně srozumitelné, leč nespisovné řeči říká „panák".

J.H. Tuto situaci musím nyní popsat. Džaj nalila druhou várku čaje do čichací nádobky a položila na něj prázdný šálek dnem vzhůru. Na moji otázku, jak dlouho tak zůstane nádobka přikrytá, odpověděla, že jen velmi krátce – a pak rychlým pohybem uchopila nádobku spolu s šálkem prsty obou rukou, přičemž palci přidržovala šálek pevně na horním okraji naplněné čichací nádobky. Pak nádobku i s šálkem pozvedla, provedla prudký pohyb a obě nádobky převrátila tak, že nyní naplněná čichacíc nádobka spočívala svým hrdlem na dně šálku. Čaj do šálku kupodivu nenatekl.

Pak ovšem Džaj čichací nádobku lehce naklonila, čaj z ní vytekl do malého šálku. Pak je třeba prázdnou čichací nádobku poválet mezi dlaněmi a přiložit k nosu. Ucítíte z ní vůni právě připraveného čaje.

Teprve potom přijde čas se poprvé čaje napít.

J.H. Džaj vysvětluje, že v Číně existuje zvyk, že takto malý šálek čaje je třeba vypít natřikrát. Tento obřadný zvyk pochází z čínské historie a váže se k němu přesvědčení, že při tomto trojím napití nejlépe vychutnáte pravou chuť čaje. Vychází to také ze shodné podoby slova „chuť" a „tři doušky". Z toho důvodu se tento zvyk se čínsky nazývá „pien".

J.H. Zatímco jsme malinký šálek natřikát vyprázdnili, Džaj nalila do konvice s čajem další horkou vodu. V tuto chvíli jsem se Džaj zeptal, kolikrát je možno tuto dávku čaje použít,kolikrát se ona jediná dávka znovu přeleje horkou vodou. Dozvídám se, že při takto malých šálcích je tomu zpravidla desetkrát až dvanáckrát. Čaj se nechává vyloužit velmi krátce a při každém dalším použití má vždy o trochu jiný odstín chuti.

Při každém dalším zalití čaje se však velmi přesně odměřuje – a postupně prodlužuje – doba vyluhování.

J.H. Džaj vysvětluje, že každé další vyluhování se prodlužuje o 15 vteřin. Začali jsme tedy na 45 vteřinách, druhá dávka se louží jednu minutu... a při další a další zůstává horká voda v konvici vždy o 15 vteřin déle.

V příštím vydání pořad Čínské zajímavosti se dozvíme, kolikátý šálek čaje je – podle čísnkých tradic – nejlepší a jaké léčebné účinky čínské čaje mají.

Do čajovny v ulici Liulichang vás pozval Jiří.