Paní Jou po chvíli navázala na svou výpověď:

„Poté se guvernér rozkašlal a Jou Ťi vyšel z místnosti, aby objednal novou láhev léku. Sotva odešel, guvernér mi řekl: „Kbyby ses někdy dostala do nesnází, odnes tento obraz k soudnímu dvoru a ukaž jej okresnímu náčelníkovi. Kdyby neporozuměl jeho smyslu, ukaž jej jeho nástupci a dělej to tak dlouho, dokud časem některý moudrý soudce neodhalí jeho tajeství." Nato se Jou Ťi vrátil. Guvernér se na nás na všechny ještě jednou podíval. Položil vyschlou ruku na hlavu mého malého synka, usmál se a zemřel, aniž ještě promluvil."

Paní Jou se rozplakala.

Soudce Ti počkal, až se uklidní, a potom jí řekl: „Každá maličkost onoho posledního dne je důležitá, paní. Řekněte mi, co se dělo dál."

„Můj nevlatní syn Jou Ťi," pokračovala paní Jou, „mi vzal obraz z rukou a řekl, že mi jej schová. Tehdy ještě ke mně nebyl nevlídný. Změnil se teprve po pořbu. Hrubě mi přikázal, abych ihned odešla z domu i se svým synem. Obvinil mě, že jsem jeho otce podváděla, a zakázal mně i synovi překročit ještě někdy práh jeho domu. Pak hodil na stůj tenhle obraz a s opovržlivým úsměvem mi řekl, že uvítá, ujmu-li se svého dědictví."

Soudce Ti si hladil vous.

„Protože guvernér byl člověk velice moudrý, musí mít obraz nějaký hluboký význam, paní. Budu jej pečlivě studovat. Je však mou povinností vás varovat, že pokud jde o jeho tajné poselství, jsem nezaujatý. Může svědčit ve váš prospěch, může však být také důkazem, že jste vinna zločinem cizoložnictví. V obou případech podniknu příslušné kroky a zjednám průchod spravedlnosti. Proto ponechávám našemu rozhodnutí, paní, zda chcete, aby tu svitek zůstal, nebo vezmete-li si jej zpět a odstoupíte od svých nároků."

Paní Jou vstala. S důstojným výrazem pravila: „Prosím vaši Ctihodnost, aby si obraz ponechala a prostudovala jej. Kéž vám milostivá Nebesa dopřejí vyluštit jeho tajemství!"

Pak se hluboce uklonila a odešla.

Seržant Chung a Tao Kan čekali veknu na chodbě. Teď vešli dovnitř a pozdavili soudce. Tao Kan nesl plnou náruč svitkových dokladů.

Seržant ohlásil, že sepsali Čhien Mouův majetek. Nelezli několik set zlatých prutů a velké množství stříbra. Peníze zavřeli do trezoru zároveň s větším množstvím náčiní z ryzího zlata. Ženám a domácímu služebnictvu vyhradili třetí nádvoří. Na druhém nádvoří je ubytováno šest biřiců od soudu a deset vojáků pod Ťiao Tajovým dohledem, aby střežili palác.

Se spokojeným úsměvem položil Tao Kan na psací stůl náruč dokumentů a řekl: „Tady je, Vaše Ctihodnosti, všechnen inventář, který jsme sepsali, a všechny smlouvy a účty, co jsme našli v Čchien Mouově trezoru."

Soudce se opět a díval se na hromadu s neskrývanou nechutí.

„Rozmotat Čchien Mouovy záležitosti," řekl, „ to bude vleklá a nudná práce. Svěřím ji tobě, seržante, společně s Tao Kanem. Neočekávám, že by se v těchto dokladech našlo něco důležitějšího než důkazy o nezákonném přivlastňování půdy a nemovitostí a o drobném vyděračství. Starší cechů slíbili, že mi sem dnes odpoledne pošlou vhodné lidi, kteří by se ujali povinností úřednického personálu, včetně archiváře. Ti by si měli s těmito problémy poradit."

„Čekají na hlavním nádvoří, Vaše Ctihodnosti," připomněl seržant Chung.

„Zasvěťte je s Tao Kanem do jejich povinností," doporučil jim soudce. „Ať vám archivář pomůže ty doklady roztřídit. A ty mi potom, seržante, vypracuješ podbornou zprávu s náměty, jak by se mělo v Čchien Mouově záležitosti postupovat. Dej však stranou každý dokument, který má nějaký vztah k vraždě mého bývalého kolegy, okresního náčelníka Pana.

A já se soustředím tady na ten problém."

Za řeči sáhl po balíčku, který u něho nechala paní Jou. Rozbalil jej a rozvinul na stole svitkový obraz.