J.H. V pořadu jak se jim žije vám nyní nabídnu další část vyprávění významné české sinoložky doktorky Lubici Obuchové o její výzkumné činnosti v Číně. Rozhovor s doktorkou Obuchovou jsem natočil při její nedávné návštěvě Číny.

L.Obuchová: Objevné plavby po světě měly za úkol také šířit víru. Víme, že každá loď měla s sebou kaplana. Což většinou byli jezuité. Po připlutí na pevninu získávali duše. To bylo tehdy do nejdůležitější, žeň duší.

Kolumbus měl s sebou také nějaké kaplany a protože se toužil dostat do Japonska, do tak zvané Zadní Indie a nedostal se, tak se pak hledaly jiné cesty. A ke velice zajímavé, že právě v roce, kdy zemřel Kryštof Kolumbus, se narodil František Xaverský, jako první misionář pro oblast těchto Indií, který to vzal z Góje do Japonska a pak chtěl do Číny, ale to už nestihl. A když František Xaverský umíral, tak na konci toho roku se narodil Mattoe Ricci, zakladatel jezuitských misií v Číně, na čínské pevnině.

J.H. Kdy misijní činnost evropských jezuitů skončila a proč?

L.Obuchová: Jejich úsilí v Číně vlastně nepřestalo, problémy byly celosvětové, protože jezuité nebyli všude přijímáni velice příznivě. Ten řád byl vlastně řádem kleriků nebo kněží, oni byli určeni pro službu mimo kláštery, neměli kláštery, měli jenom řádové domy a školy. Všichni byli velice vzdělaní a tím se lišili od mnišských žebravých řádů, které ne ně nevražily, jiná stránka věci byla, že měli vysoké postavení na panovnických dvorech, kde většinou fungovali jako dvorní zpovědníci. Takže znali spoustu panovnických tajemství z těch nejvyšších evropských sfér. Často do toho zasahovali i třeba v oblasti sňatkové politiky a podobně. Takže při každé vhodné příležitosti byli pomlouváni.

Byli podřízeni přímo papeži, proto někdy se jejich nevyšší představený uváděl jako generál, protože byli trochu organizováni jako svaté vojsko, i když ne křižáci přirozeně.

Nemuseli dodržovat některé věci, které normální mnišké řády musely. Jezuita měl povinnosti poněkud volnější, i když měli předpsána různá cvičení ducha, ale i co se týče oblékání a stravování, měli volnější režim. Čili se mohli přizpůsobit. A v Číně také, jakmile zjistili, že mnišské řády, budhistické, nebo taoistické, nemají zrovna dobrou pověst ve vyšších sférách, tak přešli a nechali si ušít úřednické oděvy a prezentovali se – v doslovném překladu by to bylo něco jako „vzdělanci ze západu" – tím získávali svoji slávu. Tím, že byli samozřejmě velmi vzdělaní, naučili se jazyk a dokázali pak v klasické čínštině jednak vést učené teologické disputace, ale také psát. Na začátku s pomocí svých čínských věřících a ti opět, i když ti byli z nižších vrstev, pak byla doba, kdy měli hodně věřících ve vyšších sférách, jeden z nich byl přímo ministerským předsedou – Si guan – chi, pocházel z oblasti Shanghaje, dneska je tam jeho hrob pietně udržován, i když nikdo nevysvětlil, proč je tam i kříž. Protože byl především velkým znalcem věd zemědělských.¨

Jeho vnučka zase byla donátorkou v celé té oblasti. Takže i když v Pekingu byla hlavní mise, dá se říci, že nejsilnější a nejtrvalejší kořeny měla ta jezuitská práce kolem Shanghaje. Právě díky jednomu z těch prvních pokřtěných vysoce postavených Číňanů.

J.H. Rozhovor s doktorkou Lubicou Obuchovou pro pořad Jak se jim žije připravil Jiří.

Další část současné cesty české sinoložky Obuchové v Číně (rozhovor s českou sinoložkou, PhDr. Lubicou Obuchovou) 4. část

J.H. V pořadu jak se jim žije vám nyní nabídnu další část vyprávění významné české sinoložky doktorky Lubici Obuchové o její výzkumné činnosti v Číně. Rozhovor s doktorkou Obuchovou jsem natočil při její nedávné návštěvě Číny.

L.Obuchová: Objevné plavby po světě měly za úkol také šířit víru. Víme, že každá loď měla s sebou kaplana. Což většinou byli jezuité. Po připlutí na pevninu získávali duše. To bylo tehdy do nejdůležitější, žeň duší.

Kolumbus měl s sebou také nějaké kaplany a protože se toužil dostat do Japonska, do tak zvané Zadní Indie a nedostal se, tak se pak hledaly jiné cesty. A ke velice zajímavé, že právě v roce, kdy zemřel Kryštof Kolumbus, se narodil František Xaverský, jako první misionář pro oblast těchto Indií, který to vzal z Góje do Japonska a pak chtěl do Číny, ale to už nestihl. A když František Xaverský umíral, tak na konci toho roku se narodil Mattoe Ricci, zakladatel jezuitských misií v Číně, na čínské pevnině.

J.H. Kdy misijní činnost evropských jezuitů skončila a proč?

L.Obuchová: Jejich úsilí v Číně vlastně nepřestalo, problémy byly celosvětové, protože jezuité nebyli všude přijímáni velice příznivě. Ten řád byl vlastně řádem kleriků nebo kněží, oni byli určeni pro službu mimo kláštery, neměli kláštery, měli jenom řádové domy a školy. Všichni byli velice vzdělaní a tím se lišili od mnišských žebravých řádů, které ne ně nevražily, jiná stránka věci byla, že měli vysoké postavení na panovnických dvorech, kde většinou fungovali jako dvorní zpovědníci. Takže znali spoustu panovnických tajemství z těch nejvyšších evropských sfér. Často do toho zasahovali i třeba v oblasti sňatkové politiky a podobně. Takže při každé vhodné příležitosti byli pomlouváni.

Byli podřízeni přímo papeži, proto někdy se jejich nevyšší představený uváděl jako generál, protože byli trochu organizováni jako svaté vojsko, i když ne křižáci přirozeně.

Nemuseli dodržovat některé věci, které normální mnišké řády musely. Jezuita měl povinnosti poněkud volnější, i když měli předpsána různá cvičení ducha, ale i co se týče oblékání a stravování, měli volnější režim. Čili se mohli přizpůsobit. A v Číně také, jakmile zjistili, že mnišské řády, budhistické, nebo taoistické, nemají zrovna dobrou pověst ve vyšších sférách, tak přešli a nechali si ušít úřednické oděvy a prezentovali se – v doslovném překladu by to bylo něco jako „vzdělanci ze západu" – tím získávali svoji slávu. Tím, že byli samozřejmě velmi vzdělaní, naučili se jazyk a dokázali pak v klasické čínštině jednak vést učené teologické disputace, ale také psát. Na začátku s pomocí svých čínských věřících a ti opět, i když ti byli z nižších vrstev, pak byla doba, kdy měli hodně věřících ve vyšších sférách, jeden z nich byl přímo ministerským předsedou – Si guan – chi, pocházel z oblasti Shanghaje, dneska je tam jeho hrob pietně udržován, i když nikdo nevysvětlil, proč je tam i kříž. Protože byl především velkým znalcem věd zemědělských.¨

Jeho vnučka zase byla donátorkou v celé té oblasti. Takže i když v Pekingu byla hlavní mise, dá se říci, že nejsilnější a nejtrvalejší kořeny měla ta jezuitská práce kolem Shanghaje. Právě díky jednomu z těch prvních pokřtěných vysoce postavených Číňanů.

J.H. Rozhovor s doktorkou Lubicou Obuchovou pro pořad Jak se jim žije připravil Jiří.