Menšinoví Kazaši v Číně jsou kočovným národem. Řekneme-li o nich, přijde nám na mysli kůň. Kazaši totiž jezdí na koních, jedí koňské maso, pijí kumys - alkoholický nápoj z kobylího mléka, a používají výrobky z koňské kůže.
Na severozápadě Číny v Ujgurském autonomní oblasti Sin-ťiang leží město Kung-liu, podřízené Ji-liem - Autonomním krajem Kazachů. Obyvatelé tohoto města se v těchto letech snažili rozvíjet turistiku s národnostními charaktery a tím nastoupili cestu blahobytu.
Náš zpravodaj nedávno navštívil horskou oblast ve městě Kung-liu. Na úpatí byly vystaveny samé jurty, vedle nichž stály zdatné koně. Sem tam spěchaly dívky v národnostních krojích. Zpravodaj kráčel do jurty kazašského pastevce Sahat, kde byl právě na návštěvě starý pan Ualbay, kamarád hostitele. Ualbay pak zazpíval improvizovanou písničku na uvítání zpravodaje.
Na zdi a podlaze jurty jsou umístěny vlněné koberce. Celá jurta vypadá nádherně a komfortně. Majitel Sahat uvedl, že tato jeho jurta je určena hlavně k ubytování turistů. Z dekorace lze vidět, že životní úroveň majitele je vysoká.
Sahat řekl, že se zabývá turistikou už pět let.
„v r. 2001 jsem začal rozvíjet rodinnou ubytovnu. Pastevci v naší obci před vyhlášením Čínské lidové republiky bydleli většinou v jurtách. V současné době mají k dispozici osadu na rovině, kde se živí ze zemědělství. V létě jde část lidí na hory k rozvoj pastevectví a turistiky."
Horská oblast Kurdnin, ležící na východě města Kung-liu, je přirozenou pastvinou v létě. Je tam nádherná krajina a bohaté turistické zdroje. Místní vláda v obci před několika lety vypracovala strategii hospodářského rozvoje, jehož dvěma hlavními pilíři musí být dobytkářství a turistika. Vedoucí činitel místního úřadu Nasihat uvedl,
„chceme rozvíjet hospodářství naší obce, při němž se spoléháme na dobytkářství a turistiku. Cílem je zvýšit příjmy obyvatel různých národností. Po stránce dobytkářství musíme zdůraznit jakost a šlechtění odrůd. Zároveň bychom měli usměrňovat různé národnosti k rozvoji turistického ruchu s cílem realizovat společný rozkvět."
Sahat paří k první skupině pastevců, kteří reagovali na výzvu místní vlády k rozvoji turistiky. Jeho úspěch umožnil přivést ještě více lidí do rozvoje tohoto odvětví. Díky tomu se značně zvýšila životní úroveň obyvatel zmíněné obce, jejichž příjmy vzrostly několikanásobně ve srovnání s obdobím před více než deseti lety.
Sahat uvedl, že v počátečním období moc neznal pojem turistiky. Za pomoci vlády zřídil rodinnou ubytovnu a několik měsíců poté zjistil, že si vydělal mnohem více z turistiky než z pastevectví. Sahat řekl,
„dříve jsme chovali více než stovku kusů kozy a dostali za rok necelých deset tisíc čínských juanů. Nyní si vyděláváme více než dvacet tisíc juanů z turistického pohoštění jen za čtyř až pět měsíců v letním období. Kromě toho turistika přispěla k rozšíření našeho obzoru a změně tradičního poejtí."
Sahat začal věnovat turistice větší pozornost. Ku prospěchu svého obchodu provedl dekoraci jurty. Aby turisté mohli obdivovat kazašské zvyky, použil při zdobení jurty výšivky s národnostními rysy a snažil se dekoraci zlepšit podle požadavků turistů. Sahat uvedl, že na výstavbu a dekoraci turistické jurty vyčlenil až deset tisíc juanů, a že takové jurty má dvě, které byly vystavěné použitím příjmu z turistiky.
Sahat v uplynulých pěti letech zobecnil nemálo zkušeností z obchodu. Turisté obvykle chtějí na vlastní kůži vycítit život kazašského národnostního rysu, tedy jezdit na koni, pít kumys a jíst koňské maso. Koně se již staly hlavním zdrojem příjmů menšinových Kazachů.
Sahat si ještě uvědomil, že pro připoutání je velmi důležité i dobré jídlo. Proto poslal svého vnučka na tříleté studium kuchařského umění. Turisté chtějí totiž ochutnat nejen kazašské národnostní speciality, ale i jídlo odpovídající chuti městské populace. Turistika umožnila Sahatové rodině nastoupit cestu blahobytu. Jejich život se postupně zlepšuje. Mají k dispozici motocykly, mobilní telefony a další potřeby moderního života.
|