Každý rok 5. dubna Číňané vzpomínají na své předky a navštěvují jejich hroby. Svátek se jmenuje Čchingming (Qingming) tedy Svátky čistoty a jasu, ale také dalším názvem Svátek studeného jídla. Tento den by se totiž měla koonzumovat jenom studená strava, nesmí se nic vařit ani ohřívat. Souvisí to s velmi starou tradicí s názvem "Chan-š'-ťie" (Hanshijie) neboli "studené jídlo."

Váže se k tomu příběh starý přes 2500 let. Bylo to v Období Jara a podzimu v 7. stol.př.n.l. Ve státě Ťin (Jin) vládl vévoda Siao (Xiao). Jeho nejstarší syn Šen Šeng měl po otcově smrti zdědit trůn, ovšem otec měl jiný plan. Chtěl, aby se následníkem trůnu stal syn jeho oblíbené konkubíny a proto nechal nejstaršího syna zabít. Stejný osud byl připraven i pro druhého syna, prince jménem Wen, ten se to ale včas dozvěděl a utekl. Se skupinou věrných dvořanů a sluhů se na dlouhých 19 let stal bezdomovcem a tulákem. Jednoho dne byl hladový princ na pokraji svých sil. Tehdy jeden z jeho věrných souputníků jménem Ťie-c'-tchuej (Jie Zitui) uříznul kus masa ze své dolní končetiny a nasýtil svého pána.

V roce 636 př.n.l. nakonec usedl princ Wen na trůn, který mu po právu patřil a stal se vévodou státu Ťin. Rozhodl se odměnit všechny věrné, kteří s ním 19 let strádali. Pozapomněl však na Ťie-c'-tchueje, který ho zachránil před smrtí hladem. Ten se zlomeným srdcem odešel neznámo kam. Když byl později na příkaz panovníka nalezen a vyzván, aby se vrátil na panovnický dvůr, odmítl a zmizel v hlubokých lesích. Někdo vévodovi poradil, aby zapálil ohně, tím ho vypudil z lesa a přiměl k návratu do paláce.

Příběh však skončil tragicky. Lesy byly v plamenech tři dny a tři noci a Ťie-c'-tchuej byl nalezen s matkou na zádech na jednom z vysokých stromů. Oba byli mrtví.

Panovník byl tragédií hluboce dotčen a nechal pro svého nejoddanějšího stoupence postavit chrám. Současně nařídil, že v den výročí jeho smrti nesmí hořet ohně. V tento den museli lidé jíst jenom studené jídlo, proto "den studeného jídla" neboli Chan-š'-ťie. Navíc lidé začali proudit k hrobu Ťie-c'-tchueje.

Asi před 300 roky, za vlády poslední čínské dynastie Čching se upustilo od „dne studeného jídla" a začaly se praktikovat jenom Svátky čistoty a jasu, které jsou dodnes důležitou událostí v životě Číňanů.

Ve staré Číně, asi do 12. století to byl současně i svátek lásky, den pro volbu partnera. Byly provázený různými hrami a zábavou na čerstvém vzduchu, zejména na břehu řek. Postupně se ovšem ze svátku radosti stal svátek na počest zesnulých. V lidových představách se totiž mrtví vracejí do náruče matky Země, hlídají tam zrození nového života, nové úrody....starají se tím o blahobyt svých žijících potomků.

Číňané, tak jako my nejdříve očistí hroby předků. Potom se provádějí oběti, které by měl vykonat nejstarší syn. Když v rodině chybí mužský potomek, obřad vykoná manžel nejstarší dcery. Pokud není vdaná, obětování předkům se přesouvá na kteréhokoli mužského člena široké rodiny. U hrobu nesmí chybět vonné tyčinky, svíce, jídlo a pití. Mrtvé předky si Číňané uctívají také za zvuků ohlušujících petard. U hrobů se pálí obětní peníze, malé papírové makety předmětů denní potřeby jako je televize, pračka, automobil, kuchyňské nádobí, židlicka nebo stůl a spousta jiných věcí ... jejich spálením se tyto věci kouřem stoupajícím vzhůru jakoby dostávaly do nebe k předkům.... co kdyby to náhodou v posmrtném životě potřebovali! No a v loňském roce jsem u pekingského krematoria viděla prodávat i malé papírové počítače .... žijeme přece v 21. století, co kdyby se některý ze zesnulých chtěl připojit na internet?