S příchodem jara a probuzením přírody si Číňané připomínají další tradiční Svátek čistoty a jasu, čínsky „čching-ming-ťie". Slaví se počátkem dubna, je výrazem úcty k předkům. Charakteristické pro tento svátek je čištění hrobů a obětování předkům, proto se také někdy mluví o tomto dni jako o Svátku zametání hrobů.

Ve staré Číně nebyly zřizovány hřbitovy, lidé pohřbívali své mrtvé do malých mohyl na polích či ve skalách. Při oslavách svátku se celá rodina vypraví k mohyle, aby tu poklidila hrob svých předků, obětovala jídlo a zapálila vonné tyčinky, kadidlo a papírové peníze jako projev úcty.

Svátek čistoy a jasu prý vznikl v dynastii Han, která vládla od r. 206 před naším letopočtem do r. 220 našeho letopočtu. Za dynastií Ming a Qing se tento svátek velmi rozšířil a stal se velmi důležitým svátkem Číňanů. Svátek čistoty a jasu a zvyk čištění hrobů a obětování předkům se dodržuje až do současnosti. Tato jarní slavnost vyjadřuje úzký vztah, který v rodině existuje mezi jejími žijícími členy a mrtvými předky. Vzpomínky na předky posilují rodinnou kontinuitu a trvání a žijící členové rodiny mají díky obětem, které provádějí, zajištěno požehnání od svých předků.

Celá rodina se v čase svátku vypraví společně na místo, kde jsou pochováni mrtví předci. Když se dorazí na místo, rozprostře hlava rodiny pokrývky, na které usednou mužští členové a ženy se pustí do práce. Vyzdobí hroby květinami a rozdělají oheň, na kterém pak budou připravovat pokrmy pro oběť předkům. Ženy většinou nejprve uvaří trochu čaje a podávají ho mužům, pak se pustí do mytí a krájení zeleniny a masa. Když mají vše přichystané, úhledně to uspořádají před hlavním hrobem či hroby, kde jsou pohřbeni předkové hlavy rodiny, většinou se jedná o jeho rodiče. Muž pak vezme hořící kadidlo a víno a obřadně je obětuje před hrobem. Pak devětkrát poklekne a pokaždé se ukloní tak, až se dotkne hlavou země. Po této oběti jsou spáleny papírové peníze a jsou-li přítomni ještě další muži, vykonají stejný rituál jako otec. Po mužích obětují ženy a jednodušší obětní rituály se pak vykonají i u dalších zemřelých členů rodiny.

Jídel, která se při tomto svátku obětovala je celá řada, vhodné bylo přinést maso z tří druhů obětních zvířat, tedy nějakou drůbež, vepřové a skopové či jehněčí. Pokud se stalo to, že se rodina nemohla k hrobům svých předků dostavit, bylo možné provést tento obřad na nejbližším rozcestí, vždy se ale muselo dát duchům zemřelých vědět, že se na ně nezapomnělo. Věřící lidé si v tento den objednávali buddhistické obřady, protože právě buddhističtí mnichové se v Číně často starali o pohřby, duše zemřelých a posmrtný život. Lidské příbytky se v tento den zdobí zelenými větvičkami, což vyjadřuje přání, aby v domě zůstalo jaro. Ženy si vplétají zelené vrbové větvičky do vlasů, protože chtějí být dlouho mladé a krásné, a děti se baví pouštěním draků.

Většina hřbitovů se nachází v kopcích na okraji měst a lidé tak často spojují návštěvu hrobů s výletem do přírody a piknikem. Proto je tento svátek někdy také nazýván dnem procházek v zeleni.

Na Svátek čistoty a jasu se zvedla opona jara. Teplé sluníčko, mírný vánek, zelená tráva, to vše snad je obsahem Svátku čistoty a jasu. V tomto období na polích vrcholí jarní práce, rovněž se v celé zemi probíhá masové vysázení stromů a zalesňování půdy.