Je nedělní ráno, dívka Jun Jun cvičí na hudební nástroj Erhu. Jun Jun chodí do druhé třídy základní školy, otec je taxíkářem a matka pracuje jako prodavačka v obchodním domě. Během každého víkendu zůstává Jun Jun sama u dědečka a babičky. Podle jejích vlastních slov nemá žádné volno. Každý den se učí hrát na hudební nástroj u učitelky, doma cvičí podle hudebního záznamu, který ji den předtím dá učitelka.

Pamatuje si dlouhý hudební záznam, myslím si, že je to dobré, že si tak rozvíjí svou paměť.

Podle tvrzení dědečka, učení pomáhá dítěti v rozvoji jeho rozumu a paměti, učení prospívá k dětskému vývoji. Rodiče se domnívají, že pokud se jejich děti učí více, než ostatní děti, pomůže jim to dostat se na další vybranou školu, kde budou mít dobré vzdělávací podmínky. A tak se Jun Jun vlastně už ve 3 letech začala připravovat ke studiu na univerzitě.

Když jí byly tři roky, vzal jsem ji do náruče a začal s ní tancovat, po roce se pak začala učit hře na hudební nástroj. Čínské univerzity chtějí, aby student uměl hrát na nějaký hudebním nástroj, dostane tak při přijímací zkoužce více bodů. Pokud při přijímací zkoušce student prokáže, že umí hrát na hudební nástroj Erhu, dostane od univerzity více bodů. To se však netýká tance, při tom, když projeví taneční schopnosti, zvláštní body nedostanou, proto se studenti tanec učit nechtějí.

Ze studia hry na hudební nástroj je unavená. Ve volných dnech, včetně neděle a soboty, musí cvičit na Erhu.

Ve skutečnosti takových dětí jako je Jun Jun, je ve městech mnoho. Podle statistiky se polovina žáků a žákyň ve městech učí hrát na hudební nástroj. Například 90% žáků a žákyň základních a středních škol v Pekingu má své domácí učitele nebo učitelky, nebo se účastní zvláštních kurzů.

V Pekingu chybí vyučovací zdroje, ale každá rodina si přeje, aby jejich děti mohly nastoupit do výběrové školy.

Místopředseda čínské společnosti pro výzkum mládeže Sun Youxiang k tomu říká,

Toto přání rodičů je racionální a pozitivní. Mnoho rodičů si přeje, aby jejich děti byly vynikající, je to pochopitelné, děti, které dokážou vyhovět podmínkám náročnějšího vzdělávání, se lépe vyrovnají s tlakem, kterému budou podrobeny v zaměstnání.

Úsilí, které Jun Jun vyvíjí, samo o sobě k tomu, aby mohla nastoupit do vyběrové školy, nestačí. Kromě toho, že se účastní zvláštního doučování, rodina ještě zaplatí velké částky peněz.

V posledních letech se zavádí politika bezplatné povinné školní docházky, která se však týká škol nejbližších místu bydliště. Ale mnoho rodin si přeje, aby děti vstoupily do výběrové školy a jsou ochotny zaplatit za to velké částky peněz. To je v Pekingu všebecným jevem.

K tomu VSLZ revidovalo zákon o povinné školní docházce. Čínský ministr školství Zhou Ji říká,

Vloni Čína uveřejnila nově revidovaný zákon o povinném školství.