Zakázanému městu v Pekingu na náměstí Tchien An-men se pro jeho typické rumělkovo červené zbarvení říká také Purpurový palác. Proč dominuje právě červená a co znamenají další barvy na zdech a střechách císařského paláce? To bude témou dnešního vydání pořadu Čínská kultura.

Společenské i soukromé bytí v Číně bylo ve starých dobách velmi úzce spojeno s jazykem čísel a hvězd, tedy geomancii a astrologii. Věřilo se, že Purpurový palác neboli Zakázané město - jak se často císařskému paláci říkalo je sídlem boha nebes, protože čínští císaři byli považování za „syny nebes."

Stavba Zakázaného města v Pekingu začala v roce 1406 za vlády císaře Jung-le (Yongle) z dynastie Ming (1368-1644) a dostavěn byl v roce 1420. Má rozlohu 720 tisíc metrů čtverečních a 570 let byl sídlem 24 čínských císařů dynastie Ming a Čching. Svou dlouhou historií, unikátní architektonickým uměním a rozlohou je v moderní době považován za největší a nejzachovalejší palácový komplex na světě.

Budovy Zakázaného města se žlutě zlatými taškami střech a červenými zdmi paláců, spočívající na bělostných mramorových terasách působí skvostně a důstojně. Jeho základní zbarvení je ovliněno starověkými čínskými teoriemi o jin a jang, a teorii pěti základních prvků: kov, dřevo, voda, oheň a země. Dominuje žlutá a červená, protože podle teorie pěti prvků žlutá reprezentuje střed, který je určen pro Zemi, jenž je původem všech věcí pod sluncem. Červená barva je zase symbolem ohně, jenž je zdrojem světa. Tyto dvě barva značí, že tento palác - sídlo císaře je místem nejvyšší důstojnosti a autority, je středem světa. A tak červené zdi a žluté střešní tašky se mohly vyskytovat jenom u císařských paláců nebo jako dekorativní prvek chrámů a oltářů.

Jenom na několika budovách Zakázaného města můžeme vidět zelené nebo černé střechy. To jsou místa, kam noha císaře nikdy nevstoupila. Podle teorie pěti prvků, modrá je ekvivalentem zelené a symbolizuje květoucí stromy na jaře s orientací směrem na východ. Proto například Sál literární slávy měl zelenou střechu v době, když to byla studovna, určena pro korunního prince. Jakmile se tento objekt proměnil v místo, kde mingský císař Ťia-ťing (Jiajing, 1522-1566) dostával literární vzdělání, zelené tašky byly vyněněny za žluté.

Také výběr barev jednotlivých budov v Zakázaném městě je podřízen hierarchii feudálního společenského postavení. Po žluté, další nejvzněšenější barvou byla červená, pak následovala zelená, po ní tmavě zelená, modrá, černá a šedá. Obyčejným lidem bylo dovoleno mít svá obydlí jenom v barvě černé, šedé nebo bílé. Monotónnost a jednotvárnost jejich obydlí tak nechala vyniknout majestátní vzněšenosti císařského paláce.

Zakázané město bylo postaveno na severojižní ose a do jeho architektury se promítá také stará čínská teorie pěti prvků. Na jejím základě je jih přední a nejdůležitější světovou stranou na kompasu a náleží k ní oheň a autorita. Proto se v jižní části palácového komplexu nacházejí administrativní budovy. K severu, který je považován za zadní je přiřazena voda a označuje uchování, proto severní křídla Zakázaného města byla určena k bydlení. A protože východ reprezentuje dřevo, které je symbolem jara, na východní straně se nacházely budovy, jenž souvisely s civilní správou. Centrem vojenských záležitostí a trestání byl v Zakázaném městě západ. Patřil k nemu kov a ten byl zase symbolem podzimu.

Například i Konfuciův chrám a Císařská akademie - jenž byla nejvyšším vzdělávacím institutem v zemi - byly na východní straně Pekingu. Zájemci o místa vysokých státních úředníků, kteří prošli sítem provinčních zkoušek a postoupili do závěrečného palácového kola, vstupovali do hlavního města Bránou vysoké literatury ve východní části Pekingu. Ovšem císařští vojáci vyráželi na vojenské expedice Bránou obecné statečnosti na západní straně.