Můj pán s ním míval tajné porady, které trvaly i několik hodin. Pak odcházel tak tiše, jak přišel. Pán nám nikdy o těchto návštěvách nic neřekl, nic nevysvětloval. Ale věděli jsme, že jsou vždycky předehrou k nějaké větší akci.

Jsem přesvědčen, že soudce Pana zavraždil tento muž a pánovi o tom předem nic neřekl. Přišel k nám ještě téže noci. S pánem se zřejmě strašně pohádal. Venku na chodbě jsme je slyšeli, jak na sebe křičí, ale nerozuměli jsme jediné slovíčko. Po tomto rozhovoru byl pán několik dní ve špatné náladě."

Soudce řekl netrpělivě: „O téhle záhadné historce jsem toho už slyšel dost. Co víš o únosu syna a starší dcery kováře Fanga?"

„O takových záležitostech," řekl Liu, „můžeme já a mí druhové podat vaší Ctihodnosti podrobné informace. Fangova syna se skutečně zmocnili Čchienovi lidé. V paláci byl nedostatek kuliů a tak Čchien vyslal svoje lidi, aby na ulici pochytali pár silných mladíků. Přivedli čtyři. Tři později vrátili rodičům, když za ně zaplatili výkupné. Ale kovář obtěžoval stráže u brány, a tak Čchien rozhodl, že si jeho syna ponechá, aby kováři uštědřil lekci.

Pokud jde o tu dívku, vím, že ji pán náhodou zahlédl, když mijel v nosítkách dílnu jejího otce. Našel v ní zalíbení a tak nabídl, že ji koupí. Když kovář odmítl, pán brhy na všechno zapomněl. Pak se kovář přihnal do paláce a obvinil nás, že jsme ji unesli. Pán se rozzlobil a dal kováři zapálit dům."

Soudce se opřel a pomali si hladil dlouhý vous. Uvažoval o tom, že Liu asi mluví pravdu. Jeho pán zřejmě nemá se zmizením kovářovy dcery nic společného. Je třeba ucinit rychlá opatření, aby byl zatčen Čchienův tajný poradce. Pokud na to už není pozdě.

Pak přikázal: „Vypovídej o tom, co se stalo před dvěma dny, po mém příchodu do města."

„Před týdnem," odpověděl Liu, „ohlásil okresní náčelník Kuang mému pánovi plánovaný příjezd vaší Ctihodnosti. Žádal, aby mohl odtud odjet časně ráno, protože mu bylo trapné se s vaší Ctihodností setkat. Můj pán s tím souhlasil. Nařídil, aby si příjezdu vaší Ctihodnosti nikdo nevšímal – aby byl nový okresní náčelník odkázán do patřičných mezí – jak se vyjádřil.

Pán však vyčkával, až mu starý žalářník přijde podat zprávu. Ten se prvního dne neukázal. Přišel až druhého dne večer a řekl pánovi, že je vaše Ctihodnost rozhodnuta ho ztrestat. Dodal, že v soudním areálu jsou jen tři nebo čtyři muži, které popsal jako neobyčejné hrubiány a neurvalce."

Při těchto slovech se Tao Kan pyšně usmál. Nestávalo se často, aby o sobě slýchal takové lichotky.

„Můj pán," pokračoval Liu, „nařídil dvaceti lidem, aby ještě té noci vtrhli do soudního areálu, okresního náčelníka zajali a všechny ostatní aby pořádně zpráskali. Když se Ling s pěti muži vrátili s poplašnou zprávou, že město v tichosti obsadil pluk pravidelného vojska, pán už spal a nikdo se ho neodvážil rušit. Časně ráno jsem pak sám zavedl Linga do pánovy ložnice. Nařidil, abychom na hlavní bránu okamžitě vyvěsili černý praporek, a pak spěchal do přijímací síně. Radili jsme se, co dělat, když vtom přišla vaše Ctihodnost s důstojníky a zatkla nás."

„Co znamenal ten černý praporek?" otázal se soudce.

„Myslíme si, že to byl vzkaz pro toho záhadného návštěvníka. Vždycky, když jsme jej vyvěsili, přišel ještě téže noci."

Soudce Ti pokynul veliteli a ten Liu Wan-fanga odvedl.

Pak napsal pro žalářníka další proužek papíru a podal jej veliteli biřiců.

Za chvíli se objevil Čchien Mou a byl předveden před pódium. Při pohledu na člověka, který jim železnou rukou vládl osm let, v davu zašumělo.

Čchien byl jistě impozantní jev. Měřil přes šest stop a široká ramena i mohutná šíje svědčily o jeho velké síle.