Jaká je současná situace na čínském knižním trhu a kolik vydělávají nejlépe prodávaní spisovatelé v Číně? O tom jsme začali mluvit v minulém pořadu Posezení nad čínskou literaturou a dneska se k tomu vážení posluchači opět vrátime.

Přestože vláda stále finančně podporuje některé elitní čínské spisovatele, většina lidí v čínských literárních kruzích nežije v luxusu.

Podle Jang Janga (Yang Yang) literárního kritika ze Šanghaje, pokud jde o výši honorářů, existují zde obrovské rozdíly mezi spisovateli neznámými a těmi z tzv. elitního klubu. Podobná situace je také mezi spisovateli tzv. čisté literatury a autory dobře se prodávajících bestsellerů.

Podle čínského literárního kritika Sie Jou –šuna (Xie Youshun) se tak "přerozdělění bohatství v literárním sektoru změnilo a vyvolalo mnoho zmatků. Skupina čínských spisovatelů, kteří berou státní dotace a těch, kteří se tzv. dobře prodávají je dneska velmi malá." Domnívá se, že spisovatelé, kteří se rozhodli psát profesionálně, dospěli k takovému rozhodnutí až poté, co byli finančně zajištění.

Stejného názoru je také ředitel oddělení plánování People's Literature Press, jednoho z nejvýznamnějších čínských vydavatelství a dodává, že "mnoho skvělých autorů nepatří mezi profesionální spisovatelé a naopak mnoho vynikajících děl nebylo napsáno perem profesionálních autorů."

Třicetiletý spisovatel Ting Tchien (Ding Tian) reprezentuje zase jinou situaci. Poté co vydal svou prvotinu, tak musel velmi dlouho čekat na svůj honorář. Protože je členem Sdružení pekingských spisovatelů, dostává finanční dávky ve výši 1000 čínských juanů měsíčně. Má vlastní byt a nějaké příjmy z psaní a tak je se svou situací docela spokojen . Navíc neočekává žádnou dramatickou změnu ve svém životě a považuje psaní spíš za řemeslo. Upřimně přiznává, že on take doufá, že se jeho knížky budou dobře prodávat a nestydí se za to, že se při psaní cíleně strefuje do vkusu současného čtenáře.

Někteří lidé se stavějí indiferentně k seznamu nejbohatších čínských spisovatelů, myslí si, že to spíš ukazuje na hodnotový řebříček lidí zainteresovaných na tomto trhu a není nutné dělat kolem toho tolik povyku.

Argumentují tím, že patří k zákonům tržní ekonomiky, že slavní a bohatí jsou ti autoři, kteří se na trhu umí pohybovat a vyhovět momentální poptávce čtenářů.

Ale hlasy proti komercionalizaci literatury jsou taky velmi silné. Šanghajský kritik Jang (Yang) akcentuje, že vydávání literatury je příliš spojeno s objemem prodeje a zisky a přímo závislé na slávě a prestíži autorů. Současně si štěžuje, že většina publikovaných literárních děl obsahuje mnoho komerční reklamy.

Mnoho čínských spisovatelů se v posledních letech vrhlo do psaní televizních scénařů, což přispělo k vysoké sledovanosti některých televizních seriálů a filmů. Říká se, že autor takového populárního televizního seriálu si příjde na nejméně jeden milión čínských juanů.

Z některých spisovatelů se stali doslovně celebrity. To platí zejména o generaci mladých čínských spisovatelů. Například 24-letý Chan Chan (Han Han) dnes upoutává pozornost veřejnosti spíše svými blogy, automobilovými závody, vydávanými alby populární hudby a milostnými aférami než svými romány.

A tak se zdá, že spisovatelé se v dnešní Číně stávají spíš kontroverzní skupinou. „Společenské uznání tohoto povolání je dneska pryč, protože tato skupina expanduje velmi rychle", řekl v této souvislosti Ču Č'lin (Zhu Zhilin), vydavatelského domu v Šanghaji.

Čínský literární kritik Ču Ta-kche (Zhu Dake) si stěžuje, že většina čínských bestselleru má nízkou literární úroveň, což může být pro mnohé čtenáře svádět k závěru, čtou kvalitní literaturu. Podle jeho názoru, literární měřítka v Číně vystřídala tržní měřítka a kvalita nejlépe prodávaných děl a obecně úroveň čínské literatury klesá.