Neměl se k tomu, aby poklekl. Nejdříve pyšně pohlédl na soudce, pak se otočil a s opovržlivým úsměvem přehlížel dav čumilů.

„Poklekni před svým náčelníkem, drzý pse!" křikl na něho velitel strážníků.

Čchien Mou zrudl hněvem. Na čele mu vystoupily žíly silné jako provazy. Otevřel ústa, aby promluvil. V tom se mu náhjle z rozbitého nosu vyřinul proud krve. Chvíli se potácel a pak se svalil na zem jako pytel.

Na soudcův pokyn se velitel sklonil a setřel Čchienovi z obličeje krev. Muž byl v bezvědomí.

Velitel poslal jednoho strážníka pro vědro studené vody. Uvolnili Čchienovi šat a omyli mu čelo a hruď. Ale všechno bylo marné. Čchien vědomí nenabyl.

Soudce byl velice rozmrzelý. Nařídil veliteli strážníků, aby znovu předvolal Liu Wan-fanga.

Sotva poklekl, Ti se zeptal: „Trpěl tvůj pán nějakou nemocí?"

Liu se ohromeně díval na Čchiena, ležícího tváří k zemi. Biřici se ho ještě pořád snažili přivést k životu.

Liu přitakal:

„Ačkoli je můj pán neobyčejně silný, trpí jakousi vleklou nemocí mozku. Po léta se radil s doktory, ale žádný lék mu nepomohl. Když ho popadl vztek, často se zhroutil jako teď a zůstal i několik hodin v bezvědomí. Doktoři řekli, že jediný způsob, jak ho vyléčit, je otevřít mu lebku a vypustit zevnitř jedovatý vzduch. Ale v Lan-fangu tohle žádný doktor neumí."

Liu Wan-fang byl opět odveden. Čtyři biřici odnesli Čchienovo bezvládné tělo zpět do vězení.

„Ať mi žalářník hned dá vědět, jakmile ten muž přijde k sobě!" přikázal soudce veliteli biřiců.

Pomyslel si přitom, že tohle Čchienovo zhroucení je velká smůla. Bylo nanejvýš důležité dozvědět se od něho, kdo je jeho tajemný návštěvník. Každou hodinou odkladu se zvyšovala naděje této šedé eminence na únik. Soudce hluboce litoval, že nepodrobil Čchiena výslechu po jeho zatčení. Kdo však mohl předvídat, že má neznámého spoluviníka?

S povzdechem se napřímil v křesle. Pak udeřil kladívkem do stolu a řekl zvučně: „Po osm let si přisvojoval tento zločinný Čchien Mou právo, vyhrazené naší císařské vládě. Od nynějška platí v Lanfangu opět zákon a obnovuje se pořádek. Dobří lidé budou chráněni, provinilci budou nemilosrdně stíháni a trestáni podle zákonů této země.

Zločinec Čhien Mou se provinil vzpourou a dostane se mu spravedlivého trestu. Kromě vzpoury se dopustil řady dalších trestných činů. Každý, kdo má na Čchien Moua nějakou stížnost, podá u soudu žalobu. Všechny případy budou vyšetřeny, a kde to bude možné, bude poškozenému poskytnuta náhrada. Je mou povinností vás upozornit, že vyřízení všech těchto případů nějakou dobu potrvá. Můžete však být ujištěni, že postupně budou křivdy napraveny a spravedlnosti bude učiněno zadost."

Dav diváků propukl v jásot. Biřicům chvíli trvalo, než obnovili v soudní síni pořádek.

Tři buddhističtí mniši v koutě stáli stranou všeobeckého veselí. Měli hlavy u sebe a šeptem se radili.

Nyní se tlačili davem dopředu a ze všech sil křičeli, že se jim udála strašná křivda.

Když se dostali k pódiu, soudce zaznamenal, že ani jeden nepůsobí zvlášť důvěryhodně. Měli hrubé smyslné obličeje a nepoctivý pohled.

Poklekli před pódiem a soudce rozhodl: „Ať nejstarší z vás sdělí své jméno a přednese stížnost."

Slova se ujal prostřední z mnichů, který předstoupil před soudce.