V osmdesátých letech a na začátku let 90. byly mezi školáky základních a dokonce středních škol velmi populární intenzivní kurzy kaligrafie.

Jako houby po dešti vzniklo kolem stovky časopisů a novin zasvěcených čínské kaligrafii, protože se milióny čínských amatérských kaligrafů chápalo štětců a tuše stejně tak, jak to dělali jejich předchůdci. Chtěli si vyzkoušet ono tajemství a poznat filozofii, jež se odvíjí mezi štětcem, tuší, rýžovým papírem a klasickou čínskou literaturou.

Dnes se ale počet kaligrafických publikací prudce snižuje, protože se o tuto uměleckou formu zajímá jen málo lidí.

Kaligrafického vzdělání lze dosáhnout na některých univerzitách tzv. Pekingské Normalní Universitě, na níž byl v roce 1993 otevřen doktorandský program čínské kaligrafie. Ovšem většina studentů si jako profesionální kaligrafové nedokážou vydělat na živobytí tak, jako starší generace před takovými dvaceti lety, říká Ye Peigui, pekingský vědecký pracovník v oblasti umění a jeden z prvních nositelů doktorského titulu v rámci tohoto studijního programu.

„Umění čínské kaligrafie se stalo jen úzkým oborem, jemuž se věnuje pár profesionálních čínských malířů a kaligrafů," říká Chu Mo, vědecký pracovník a kaligraf z provincie Jiangsu.

A co hůř – „jen velmi omezený počet základních a středních škol zařazuje kurzy kaligrafie do velmi přeplněného učebního plánu, v němž jsou za mnohem potřebnější pokládány hodiny matematiky a angličtiny," říká Yang Ming, kaligrag z Pekingu.

Nedostatek náležitého kaligrafického vzdělání vede u oněch ubývajících kaligrafů ke zvyšujícímu se počtu napodobenin a hojnému výskytu padělaných kaligrafických děl na trhu s uměleckými předměty, zdůrazňuje Zhang Rongquing z čínské asociace kaligrafů.

Cheng Lusheng, vědecký pracovník čínského uměleckého muzea, prohlašuje, že čínská kaligrafie je pravou esencí čínské kultury a filozoie.

„Otázka uchování čínské kaligrafie je ve skutečnosti otázkou zachování čínské kultury," říká.

Kritizuje nadměrné využívání čínské kaligrafie jako tvůrčího zdroje, jehož se v uplynulých letech dopouštěli někteří „přední" čínští umělci. Tato praxe způsobila neporozumění a zkreslený dojem, jakým čínská kaligrafie dopadá na vnímání průměrného pozorovatele.

Wang Yuechuan, profesor pekingské univerzity, prohlásil, že v éře modernizace a globalizace by si čínští kaligrafové zasloužili větší pozornosti a další vědecký výzkum v oblasti uměleckých forem.

Vzdělávání a důslednější podpora tohoto oboru by se měly soustředit na mladé Číňany, ale také na lidi po celém světě, řekl.

„Kaligrafie je vynikající kulturní zdroj, který může Čína vyvážet a přispívat tak ke kulturní rozmanitosti dnešního světa.

V Japonsku a v Jižní Koreji je propagace potřebného rozkvětu kaligrafie považována nejen za záležitost umění, ale také za státní politiku," řekl. „My, jako kolébka této umělecké formy, bychom v tom směru neměli zůstat pozadu."