Až stále většímu počtu obyvatel venkova dojde, že čím více dětí budou mít, tím chudší budou v průběhu doby, a až vláda na různých úrovních jim začnou ulehčovat jejich obavy tím, že nastolí důchodové systémy, počet narozených dětí ve venkovských oblastech začne klesat.

Avšak nejnovější problém pro politiku plánovaného rodičovství se nyní objevuje na opačném pólu sociálního spektra – u současných zbohatlíků.

Tito bohatí lidé mají zcela odlišné vnímání co se týče otázky většího počtu dětí. Zjevně si uvědomují nevýhody, které souvisejí s jediným dítětem: toto jediné dítě bude pravděpodobně zhýčkané, bude se vyvíjet k sobectví a bude mít více špatných vlastností.

Ať už jsou důvody jakékoli, faktem je, že tito lidé jsou dostatečně bohatí na to, aby mohli platit tvrdé pokuty, které jsou vyměřené těm, kdo poruší zásady plánovaného rodičovství a mohou se také vyrovnat se stále narůstajícími výdaji na vzdělání dětí.

Revidovaný zákon o populaci a plánovaném rodičovství vstoupil v platnost v roce 2002 a stanovil, že ti, kteří nařízení o plánovaném rodičovství poruší tím, že budou mít více než jedno dítě, budou muset platit sociální náklady na výchovu tohoto dítěte. Tyto poplatky se různí podle odlišných oblastí a dosahují až několika set tisíců juanů v jihočínské provincii Guandong. Velmi bohaté rodiny údajně musely zaplatit 780 tisíc juanů (100 tisíc dolarů), protože měly několik dětí.

K tomu je třeba vzít v úhavu fakt, že některé těhotné ženy cestují do zahraničí, aby unikly nařízení o ekonomických sankcích. Jiní podplácejí úředníky, aby dostali potvrzení o tom, že jejich první dítě je invalidní, což jim poskytuje právo mít druhé dítě.

Ať už využívají jakýchkoli cest, peníze se stávají jediným prostředkem, který má usnadnit obcházení základní státní politiky plánovaného rodičovství.

Počet velmi bohatých lidí je sice omezený a počet dalších dětí, které tito lidé mají, nebude mít v současnosti velký dopad populační sitauci v Číně. Nepochybně to však má své důsledky z hlediska spravedlnosti a rovnoprávnosti.

Tito lidé se vysmívají celonárodním nařízením a ukazují, že je možno je pomocí peněz snadno obejít.

Ve skutečnosti ti, kteří porušují celostátní nařízení o plánovaném rodičovství, mohou mít tolik dětí, kolik chtějí a to tak dlouho, dokud mohou platit sociální náklady na výchovu těchto dětí.

Samozřejmě je jenom málo těch, kteří porušují nařízení a mají více než tři děti, ale když některý z nich chce, může je mít, protože neexistují žádné další doplňující tresty pro porušení nařízení v tomto směru.