Čínský rozhlas pro zahraničí

v Kontakt
China Radio International
Domov
Svět
  Ekonomika
  Kultura
  Věda a technika
  Sport
  Další

Dnešní Číňané

Novinky z Číny

Čínská ekonomika

Společenský život

Věda a technika
(GMT+08:00) 2007-05-04 18:20:16    
Záhada čínského bludiště 32

cri

U vchodu do soudní síně nastal rozruch. Jakýsi mladík se zoufale snažil prodrat se sevřeným davem. Soudce pokynul strážníkům, aby příchozího ihned předvedli.

Když, sotva dechu popadaje, padl před pódiem na kolena, poznal soudce kandktáta Tinga, mladíka, s nímž před dvěma dny popíjel čaj.

„Vaše Ctihodnosti"! křičel kandidát Ting, „ten zloduch Wu hanebně zavraždil mého starého otce!"

STARÝ GENERÁL JE ZAVRAŽDĚN VE VLASTNÍ KNIHOVNĚ

SOUDCE SE ODEBÍRÁ NA MÍSTO ČINU

Ti se opřel v křesle. Pomalu založil ruce do rukávů a řekl: Uveďte, kdy jak byla vražda objevena."

„Včera večer," začal kandidát Ting, „jsme oslavovali otcovy šedesátiny. Celá rodina se shromáždila kolem slavnostního stolu v hlavní šíni našeho domu a všichni byli v povznesené náladě. Kolem půlnoci otec vstal a odešel. Řekl, že se uchýlí do knihovny a že v tento šťastný den napíše předmluvu ke své knize o dějinách pohraničních válek. Sám jsem ho doprovodil ke dveřím knihovny. Poklekl jsem a popřál mu dobrou noc. Otec zavřel dveře a já slyšel, jak za sebou zasunuje závoru.

Běda, to bylo naposled, kdy jsem viděl svého milovaného otce naživu! Dnes ráno náš majordom klepal na dveře knihovny, oby otci oznámil, že se podává snídaně. Když nedostal odpověď, přestože klapal znovu a znovu, zavolal mne. Dostal jsem strach, že otec v noci ochořel, a proto jsme sekerou rozbili výplň a dveře otevřeli násilím.

Otec ležel zhroucený na psacím stole. Nejdříve jsem myslel, že spí, a lehce jsem se dotkl jeho ramene. Tak jsem poznal, že je mrtev. Všiml jsem si, že mu z hrdla trčí střenka malé dýky.

Rozběhl jsem se k soudu, abych oznámil, že Wu zbaběle usmrtil mého bezbranného otce. Zapřísahám Vaši Ctihodnost, aby tento hrozný čin pomstila!

Kandidát Ting propukl v nářek a několikrát pobil čelem o podlahu.

Soudce Ti chvíli mlčel a čelo vraštil do hluboké vrásky. Pak promluvil:

„Vzmužte se, kandidáte Tingu! Tento soudní dvůr zahájí neprodleně vyšetřování. Jakmile bude připraven můj doprovod, odeberu se na místo činu. Buďte ujištěn, že spravedlnosti bude učiněno zadost."

Soudce udeřil kladívkem do stolu a prohlásil zasedání za skončené. Vstal a zmizel za závěsem ve své pracovně.

Biřicům dalo práci, než vyklidili soudní síň. Diváci probírali vzrušující události. Všichni do nebe vychvalovali nového náčelníka a užasli, jak chytře odhalil podvod tří mnichů.

Desátník Ling byl zasedání přítomen v doprovodu dvou mladých vojáků. Když si utahoval opasek, prohodil: „Ten soudce je ohromnej náčelník, i když samozřejmě nemá to skvělý vystupování jako naši dva kapitáni Ma a Ťiao. To se halt dá získat jenom za dlouhý léta vojenský služby!"

Jeden voják, chytrý mladí, řekl: „Soudce oznámi konec stanného práva. To znamená, že vojenské jednotky, které tu byly, během noci odešly. Ale já jsem tu kromě nás neviděl jedinýho vojáka!"

Desátník na něho povýšeně pohlédl a přísně řekl: „Vysoká strategie není nic pro řadový vojáky! Ale poněvadž jsi bystrej hoch, prozradím ti, že tudy procházel pluk, co je na inspekční cestě celým pohraničím. To je důležitý vojenský tajemství. Když o tom někde cekneš, budeš o hlavu kratší!"

Voják naléhal: „Ale jak mohli odejít, desátníku, aby je nikdo nezahlédl!"

„Vojíne," odpověděl desátník s pýchou v hlase, „pro naši císařskou armádu není nic nemožnýho. Copak jsem ti nevyprávěl, jak jsme překročili Žlutou řeku? Nebyl tam ani most, ani přívoz a náš generál chěl na druhou stranu. Tak nás dva tisíce vojáků naskákalo do vody a vzali jsme se za ruce, abysme udělali dvě řady. Tisíce vojáků si stouplo mezi nás a každej držel na hlavou štít. A generál přejel po tomhle železným mostě tryskem na koni!"