Na hlavním nádvoří už byla připravena soudcova úřední nosítka. Šest biřiců stálo před nimi a šest za nimi. Dva vojáci drželi za uzdy koně seržanta Chunga a Tao Kana.

Soudce se vynořil z pracovny, pořád ještě v úředním šatu. Seržant Chung mu pomohl nastoupit do palankýnu.

Potom s Tao Kanem nasedli na koně a průvod vyšel do ulic. Napřed běželi dva biřici s transparenty na dlouhých tyčích. Byl na nich nápis z velkých znaků: „Soudní dvůr města Lan-fangu." Dva další kráčeli v čele průvodu, tloukli do ručních gongů a volali: „Z cesty! Z cesty! Blíží se Jeho Excelence okresní náčelník!"

Dav uctivě ustupoval. Když lidé viděli soudcův palankýn, propukali v hlasitý jásot a volali: „Ať žije náš okresní náčelník!"

Seržant Chung, který jen vedle soudcova palankýnu, se naklonil z okénka a šťastně vzdychl: „To je něco jiného než před třemi dny, Vaše Ctihodnosti!"

Soudce ti se matně usmál.

Ukázalo se, že Tingův palác je honosná budova.

Mladý Ting vyšel na první nádvoří, aby soudce uvítal. Sotva Ti vystoupil z palankýnu, vyšel mu v ústrety stařec s rozcuchanými šedými vousy a představil se jako ohledač mrtvol. V občanském životě byl majitelem proslulé lékárny.

Soudce Ti oznámil, že se hned odebere na místo vraždy. Velitel Fang půjde se šesti strážníky do hlavní síně a připraví tam vše k mimořádnému zasedání soudu a ohledání mrtvého.

Kandidát Ting požádal soudce a jeho pomocníky, aby ho následovali.

Chodbou plnou zákrutů je vedl na zadní nádvoří. Spatřili rozkošnou zahrádku s uměle navršenými balvany a velkým jezírkem se zlatými rybičkami uprostřed. Dveře do hlavní síně byly dokořán. Služebnictvo mělo plné ruce práce s úklidem.

Kandidát ting otevřel malá dvířka na levé straně a vedl je temnou krytou chodbou na dvoreček v délce osmi stop, uzavřený ze tří stran vysokou zdí. V protější stěně byly úzké dveře z masivního dřeva. Jedna výplň byla rozbitá. Mladý Ting dveře otevřel a ustoupil stranou, aby mohl soudce projít.

Ve vzduchu bylo ještě cítit dohořelé svíce.

Soudce překročil práh a rozhlédl se.

Byla to poměrně velká místnost osmiúhelníkového půdorysu. Vysoko ve zdi byla čtyři malá okénka s tabulkami z balrevného skla, která propouštěla dovnitř měkké rozptýlené světlo. Nad okny byly dva zamřížované otvory velikosti dvou čtverečních stop. To bylo jediné větrání. Kromě dveří, kterými do místnosti vstoupili, tam nikde nebyl ve zdi jediný otvor.

Hubená postava v domácím šatu z temně zeleného brokátu ležela zhroucená na velkém psacím stole z vyřezávaného ebenu, který stál uprostřed knihovny proti dveřím. Hlava spočívala na ohnuté levé paži, pravá ruka byla natažená na stole a čapka z černého hedvábí se svezla z temene na zem, takže viděli dlouhé šedé vlasy oběti!

Psací náčiní na stole bylo uspořádané obvyklým způsobem. V rohu stála váza z modrého porcelánu a v ní zvadlé květiny. Z obou stran stály vedle mrtvého muž měděné svícny. Svíčky dohořely až do konce.

Soudce se podíval na stěny, obložené policemi s knihami, kam až člověk dosáhne. Řekl Tao Kanovi: „Prozkoumej ty stěny, jestli v nich nejsou tajná dvířka. A prohlédni také okna a tamty otvory."

Zatímco si Tao Kan sundával svrchní šat, aby se mohl vyšplhat na regály, požádal soudce ohledače, aby prohlédl mrtvého.

Ten ohmatal ramena a paže. Pak se pokusil zvednout hlavu. Tělo bylo ztuhlé. Zvrátil je zpět do křesla, aby viděli mrtvému do tváře.