Wan: Já jsem v padesátých letech studoval na univerzitě Nankaj, to je v Čintinu. Měl jsem jako obor čínskou literaturu. Tam jsem studoval jeden rok. Víte, že tehdy všecko děláme podle plánu, my sami jsme nemohli o ničem rozhodnout. Tak jednou večer mi vedoucí katedry oznámil, abychom se sešli v jeho kanceláři, tam nám bylo oznámeno, že my budeme vysláni do Sovětského svazu na studium. My jsme tehdy měli velkou radost, protože my jsme tehdy pokládali Sovětský svaz za příklad všech socialistických zemí. Tak jsme se na to začali připravovat. A před odletem, odjezdem vlastně, nám bylo oznámeno, že já a ještě asi přes třicet studentů budeme studovat v Československu. A ptali se nás, zda s tím budeme souhlasit. My jsme neměli žádnou výhradu, tak jsme s tím souhlasili. Pak naše skupina, je jich asi třicet studentů jsme přijeli vlakem do Prahy přes Sibiř, Moskvu, Ukrajinu, Slovensko a potom do Prahy.

Začali jsme tam studovat. Na jeden rok. Tento rok pro nás byl velice těžký. Protože my ani neznáme azbuku češtiny, ano?

J.H. Abecedu. Který to byl rok?

Wan: 1954. Měli jsme jeden rok kurz češtiny, pak jsme nastoupili na univerzitu spolu s vašimi studenty. Původně jsem měl studovat obor diplomacie. Protože na univerzitě tento obor byl zrušen, nezbylo nám nic jiného, než vybrat jiné předměty. Tak já jsem si zvolil dějiny ČSR. A samozřejmě ještě češtinu. A tehdy na mě zanechala velký dojem literatura literatura z období národního obrození. To opravdu bylo mnoho významných spisovatelů. A pak jsem studoval diplomacii a v roce 58 jsem přešel na ambasádu. Aniž jsem dokončil studium. Nedostal jsem žádnýá diplom, protože ještě zbýval jeden rok, ale vedení to rozhodlo, tak jsem musel poslechnout.

I když jsem pracoval na ambasádě, pořád jsem sledoval vývoj české literatury, protože mám takový přirozený vztah k literatuře. Tehdy někteří naši spolužáci už začali pracovat s překladem. Já jsem si tehdy ještě netroufal. Já jsem neměl takovou odvahu. Například jeden starý můj spolužák, který už nežije, tehdy dělal překlad z Karla Čapka, přeložil jeho hry, Matku, Bílou nemoc, RUR a ještě román Válka s mloky. Já jsem mu velice záviděl. A přesto jsem si netroufal do toho pustit.

J.H. Další část rozhovoru s panem Wanem, překladatelem do čínštiny, vám v pořadu Jak se jim žije nabídne za týden opět Jiří.