Nedávno čínská galerie vytvořila sbírku 100 děl známého čínského fotografa pana Deng Wei. Jde o první případ, kdy čínská galerie sebrala tolik děl od jednoho fotografa. Ve skutečnosti je Deng Wei známý v mezinárodních kruhů fotografů. Dnes bych vám chtěla vyprávět příběh pana Deng Wei.

Deng Wei daroval Čínské galerii 100 fotografií, z nichž většina jsou portréty známých osobností, například fotografie amerického bývalého prezidenta George Bushe, singapurského bývalého premiéra Li Guang Yaoa, britské spisovatelky Doris Leasingové, Jihoafrického arcibiskupa, držitele Nobelovy ceny Reskonda Mpilo Tutu atd. Asi vás bude zajímat, jak se dostali tito známí lidé z různých světových kruhů před objektiv fotografa Deng Wei? Jaké obtíže prožíval Deng Bei při fotografování těchto známých osobností, za kterými se vydal na vlastní náklady? S těmito otázkami jsem speciálně pana Deng Wei navštívila.

Deng Wei se marodil v roce 1959 narodil v Pekingu, jeho otec je vzdělanec a už v dětství se sousedy jeho rodiny staly některé známé osobnosti čínských kulturních kruhů. Od raného dětství projevil Deng Wei velký zájem o malování. Ve svých 16 letech byl Deng přijat čínským známým malířem panem Li Keranem jako student, Deng se učil od Li Kerana malovat ve stylu čínské tradičné malby. Za dva roky Deng wei začal studovat západní filozofii a estetiku u známého čínského estetika pana Zhu Guangqiana. Dá se říci, že tito dva učitelé silně zapůsobili na další dráhu Deng Wei. V roce 1978 byl Deng Wei přijat na fakultu fotografie Pekingského filmového institutu. Dnes se univerzitní spolužáci Deng Wei stávají podstatbnými osobnostmi čínské filmové scény, například známý režisér Zhang Yimo, fotograf Gu Changwei atd. Na univerzitě Deng Wei pokládal své učitele Li Kerana a Zhu Guangqiana za svůj vzor, ale nikdy netušil, že by se portréty jeho učitelů mohly stát velmi populární. Tehdy se Čína nacházela v období počátku osvobození ideologií, Deng Wei rozhodl, že vyfotografuje 100 portrétů zasloužilých představitelů čínských kulturních kruhů. Ve vztahu k tomu, Deng Wei uvedl, že tehdy podobizny mnoha čínských vzdělanců nebyly známé mezi lidmi, ale ve skutečnosti jejich myšlenky byly mnoha lidmi přijímány, což mě inspirovalo k tomu, abych pomocí svého fotoaparátu ukázal lidem postavy známých osobností čínských kulturních kruhů. Od tohoto období Deng Wei celkem vyfotografoval v různých místech Číny podobizny 100 zasloužilých pracovníků kulturních kruhů. Tito starší lidé postupně zemřeli a dnes tak tato Dengova díla stala vzácnými fotografickými dokumenty čínské kulturní historie. V roce 1986 Deng Wei publikoval svoji první knihu s názvem Sbírka fotografií čínských vzdělanců.

V roce 1989 zemřeli postupně Dengův otec a jeho učitel Li Keran, Deng byl v tom obodbí dlouhodbě smutný. Pak se Deng rozhodl, že uskuteční plán svého otce vyfotografovat světově známé osobnosti. Deng Wei se proto vzdal dobré mzdy univerzitní učitele a přijel do Velké Británie. V zahraničí ve snaze ušetřit peníze působil Deng Wei jako uklízeč, hlídač, poslíček atd., prostě zažíval mnoho obtíží. Ale na všechny strasti téměř zapomněl, v jeho paměti se uchovala jenom radost. Říká, že v noci, když jsem ležel na posteli, cítil jsem se příjemně. Neměl jsem sice tehdy nic, měl jsem jenom jednoduchou postel, ale právě tato postal mi opravdu často přinášela příjemný odpočinek. Z toho vyplývá, že štěstí není složitou věcí, je to vlastně jednoduché.

Tehdy Deng Wei ročně poslal více než 100 dopisů, ve kterých se hlásil známým osobnostem s tím, že je chce vyfotografovat. Na začátku se žádné odpovědi nedočkal. V roce 1990 Deng Wei poslal přímo dopis rezidenci singapurského prezidenta, singapurská státní knihovna právě obdržela Dengovu knihu s názvem Sbírky fotografií čínských vzdělanců. Po mnohém přezkoumání singapurské vlády se Deng Wei dočkal souhlasu vyfotografovat singapurského premiéra Li Guangyaa. Potom před objektiv Deng Weie předstoupilo mnoho světoznámých osobností. Známí politici, vědci, umělci, sportovci 20. století se stali objekty děl Deng Wei..Deng Wei řekl, že objekty, které stály před mám fotoaparátem, jsou nejen známé osobnosti, ale i obyčejní lidí. Oni mě naučili, že bychom měli milovat život.