V jednom z předchozích pořadů jsme konstatovali, že za dynastie Chan (Han, 206 př.n.l.-220 n.l.) dochází k úpadku systému výběru státních úředníků. V období Tří říší, na které se v roce 220 rozpadlo chanské císařství vyhrával, ten, kdo se obklopil schopnými rádci. Vojevůdce Cchao Cchao (Cao Cao) například prohlásil, "že bude vybírat pouze na základě schopností a ty pak prověří kompetencemi."

Systém úředníckých zkoušek z různých disciplín se začal praktikovat až po sjednocení Číny za dynastií Suej (Sui) a Tchang (Tang, 618-906). Průkopnickým momentem bylo právě to, že se mohl ke zkoušce přihlásit téměř každý. Tím dostaly příležitost i nižší vrstvy, především rolníci. Písemně není doloženo jestli se za dynastie Suej mohl adept zapsat ke zkoušce bez doporučení, ale za Tchangů to už platilo. Stačilo se se soupisem osobních údajů zařadit do fronty před patřičný úřad.

K výběru úředníků na základě zkoušek vedlo několik důvodů. Ten první byl ekonomický, ale i politická slabost aristokratických rodů, jejichž počet se snižoval. O slovo ve správě státu se hlásili také střední a malí vlastníci půdy. Další důvod spočíval v tom, že za tchanské dynastie došlo k posílení centralizované moci. Ta chtěla mít schopné jedince ve svých řadách. Třetím důvodem bylo rozšíření knihtisku. K organizaci zkoušek museli totiž kandidáti v celé zemi studovat stejné materialy a knihtiskem bylo možné tyto texty šířit rychle a bezchybně.

Kandidáti všech oborů muesli prokázat znalostí obou konfuciánských kánonů, tedy Hovorů Konfuciových a Spisů o synovské oddanosti. Právo se zkoušelo podle Tchangského právního kodexu. Ti co, úspěšně prošli sítem zkoušek z počtů seděli pak například v regionálních úřadech a sestavovali kalendář. Znalci taoismu zase vedli úřad, kterému se říkalo úřad znalý taoismu. Zkouška z vojenství spočívala v lukostřelbě za jízdy a za pochodu, vzpěračství a jízdy na koní s kopím.

Zkoušky řídila nejvyšší kancelář. Konaly se každý rok v desátém měsíci lunárního kalendáře v hlavním městě a několik tisíc kandidátů bylo oblečených v nebarveném konopním šatů. Barevné hedvábné roucho měli právo nosit jenom absolventi.

U zkoušek některých konfuciánských textů se například prověřovalo, jestli kandidát zná texty zpaměti. Zkoušejíci otevřel stránku knihy a zakryl jí na tři znaky. Úkolem zk oušeného pak bylo text doplnit. Jindy zase examinátor řekl první tři slova z textu a kandidát byl povinnen pokračovat v textu písemně a opatřit ho komentářem.

Jak už jsme zmíňovala, že zkoušky se konaly pod vedením nejvyšší kanceláře. Ve skutečnosti byly zkoušky organizovány ministerstvem státní správy. Vrchni zkoušející se jmenoval č' kung-ťü (zhigongju) tedy "způsobilý ohodnocovat kandidáty."

Za dynastie Tchang byly někdy zkoušky vypsány pro obě hlavní města, pro obyvatele severu v Čchang-anu a pro jižany v Luojangu. Tehdy hlavnímu zkoušejícímu náležel titul č' liang-tu (zhiliangdu) neboli "způsobilý pro obě hlavní města." Zkoušky probíhaly od svítání do podzního večera. Někdy končily i v osm nebo devět hodin večer. Hned ve stejný den se opravovalo.

Absolventi zkoušek v témž roce se oslovovali jako "spolužáci" a vrchní examinátor měl všechny absolventy za své "studenty."

Po zkouškách se v hlavním městě konaly květinové slavnosti. Bývalo zvykem, že dva nejmladší kandidáti na ně svězli květiny ze všech zahrad ve městě. Absolventi také dávali svá jména vyrýt na určité místo ve městě. Takový objekt se dochoval jenom v jednom případě, z doby Mingů z provincie Šansi. Úspěšným vykonámím zkoušek se pro absolventy otevřely dveře do státních úřadů.

Obecně řečeno, zkoušky za dynastie Tchang nebyly tak přísné jako v pozdějších dynastiích. Například za dynastie Sung si u palácových zkoušek mohl vědomosti kandidátů po regulérních zkouškách prověřit i sám pan císař.

Pořad byl napsán podle stati Lucie Olivové Úřednické zkoušky v Číně.