Ti-čching - Autonomní kraj tibetské národnosti leží v provincii Jun-nan na jihozápadě Číny. Má více než 20 etnických menšin, včetně národností Tibet, Bai a Lisu. Krajem teče velkolepá řeka Zlatého písku. V dnešním pořadu bych vás rád pozval do tamní obce na svatbu tibetského kluka s dívkou národnosti Bai.

V doprovodu tradiční tibetské hudby je celá rodina ženicha Chalam Enjur zaneprázdněna již od časného rána. Nádvoří se uklízí do pořádku a ve větru vlají pestrobarevné modlitební praporky, což demonstruje radostné ovzduší. Chalam Enjur má v modlitební místnosti umístěny kukuřice, rýžová zrníčka, jablka a ořechy domácí výroby, což vykazuje dobrou úrodu ženichovy usedlosti. Rodiči ženicha u dveří vítají vzácné hosty ze vzdálených oblastí a věnují jim sněhobílou stuhu na znamení požehnání a díků. Na nádvoří přicházejí sousední ženy na pomoc, některé přilívají hostům čaj, některé rozdávají dětem cukroví a svačinu, další ženy spěchají s přípravou tibetských lahůdek.

Ženichova rodina leží ve střediskové obci Bengzilan, která je podřízena městem Dechin v Autonomním kraji tibetské národnosti Ti-čching. Tato obec byla odjakživa významným uzlem na cestě z provincie Jun-nanu do Tibetu. Naprostou většinu obyvatelstva obce tvoří Tibeťané a kromě toho žijí tam také jiné etnické skupiny včetně Bai a Naxi. Celá rodina nevěsty Zhang Hongyan je právě z národnosti Bai.

Nevěsta ve svatební den vstala časně ráno a šla do kosmetického salónu na úpravu účesů a pleťové ošetření. V devět hodin přicházejí kamarádi a příbuzní ženicha na přivítání nevěsty. Členové nevěstiného doprovodu zazpívali a spolu s ženichovou stranou se vypravili na cestu. Jakmile dorazili do ženichova domu, novomanželská dvojice věnovala hada rodičům obou stran. Poté začala svatba. Ženich nejprve vyjádřil díky přítomným. 63letá ženichova matka, jako proslulá tibetská zpěvačka v domovské obci, která jménem tibetských lidových umělců navštívila Japonsko, ráda v den synovy svatby zazpívala blahopřejnou písničku.

Členové nevěstiného doprovodu vzápětí zazpívali blahopřejnou písničku národnosti Bai. Svatba vyvrcholila v písních, přičemž kamarádi a příbuzní jeden za druhým věnovali novomanželům hada, přípitek a dárek a popřáli jim věčnou lásku a štěstí.

Nevěsta Zhang Hongyan je učitelka v základní škole. Od malého dětství si hrála s ženichem. Říká, že se jí líbí jeho vysoká postava, hezký vzhled, pilnost a dobrosrdečnost.

Po svatebním obřadu následovala hostina. Návštěvníci pijí tibetský čaj s máslem, jedí různá pečiva z rýžové mouky a navzájem se pozdravují. Místní stařina Gerom nás informoval, že tibetský autonomní kraj Ti-čching má mírné podnebí a nesčetné říčky a roviny, což je velmi vhodné pro pěstování zemědělských plodin. Místní svatba se proto koná obvykle v zimním období po podzimní sklizni. Jen když rolníci mají za sebou zemědělskou sezónu, je čas a nálada se setkávat na relaxaci a požívání plodů jednoroční práce.

„my Tibeťané v údolí řeky Zlatého písku se po stránce sociálně hospodářské struktury liší od Tibeťanů žijících na náhorní plošině. Zabýváme se především zemědělstvím a pěstitelskou produkcí, zatímco oni se živí pastevectvím a dobytkářstvím. My pěstujeme potravinové plodiny včetně rýže, kukuřice a prosa, také hospodářské rostliny včetně papriky, ořechu, tomelu, jablka a hrušky. Svatba mladých lidí nejvíce odráží agrární kulturu našich Tibeťanů."

Po svatební hostině jdou všichni na náměstí nedaleko ženichova domu, kde předvádějí starotibetský lidový tanec zvaný Xianzi, neboli kroužkový tanec, který má historii dlouhou více než tisíc let. V doprovodu hudby a písně si lidé dělají kruh a tancují máváním dlouhými rukávy. Jako kolektivní tanec je Xianzi velmi populární mezi Tibeťany. Počet účastníků mohou být desítky až stovky lidí. Tento tanec se předvádí při významných příležitostech, jako jsou oslavy, víkendy, svátky, sňatky a podobně.

Milí posluchači, spolu s vámi jsme se zúčastnili svatby tibetského kluka s dívkou národnosti Bai, která proběhla na pobřeží řeky Zlatého písku, v tibetském autonomním kraji Ti-čching v provincii Jun-nan. Nevíme, jestli jste z našeho vysílání pocítili tamní národnostní zvyky a rušnou atmosféru. Di-čching má nejen mnoho etnických skupin, ale také sněhové hory, louky, jezera a další přírodní zdroje. Je to překrásná krajina. Říká se, že tam musí být Shangrila, o níž psal britský spisovatel James Hilton ve své knize Ztracený horizont.