„Chci dělat filmy, které chutnají jako silný destilát, nemám rád lehké drinky", říká jeden z nejdrsnějších čínských herců a odvážný režisér Ťiang Wen (Jiang Wen), který natočil svůj třetí film s názvem Slunce také vychází. Nové dílo vzniklo podle povídky Samet, od čínské spisovatelky Jie Mi (Ye Mi). Je to příběh manželského páru, který byl za kulturní revoluce přesídlen na čínský venkov na převýchovu. Manžel jednoho dne zjistí, že jeho manželka si našla mladšího milence. K napsání hudby si Ťiang pozval japonského mistra filmové hudby Joe Hisaiši. Režisér Ťiang Wen téměř jeden rok s rozsáhlým filmovým štábem brázdil obrovskou Čínu a na deseti lokalitách, zejména v jihočínské provincii Junnan a v západočínských autonomních oblastech Tibet a Sinťiang točil exteriéry. Film nese typicky rukopis Ťiangůva způsobu vyprávění filmového příběhu v rozpětí asi 50 let, který je rozdělen do čtyř částí. A Ťiang na adresu svého nového filmu jenom stroze dodáva: „Budete jím opojení."

Ťiang, kterému je 44 let je vynikajícím hercem, ale také talentovaným režisérem. Jeho herecký debut se odehrál před více než 20 lety, ve filmu Poslední císařovna. Narodil se v severočínské provincii Che-pej a v letech 1980 až 84 studoval herectví na Ústřední dramatické akademii v Pekingu. Říká se, že někteří učitele ho němeli moc v lásce, protože vždycky byl velice zvídavý. Prý měl vždycky na jazyku otázku: „Proč? Řekni mi proč?" Ťiang Wen je na filmovém plátně nejlepší tehdy, když se jeho tvrdošijnost a neoblomnost kombinuje se zranitelností. Role, která ho proslavila po celé Číně se naskytla v roce 1993 v televizním seriálu Pekiňan v New Yorku. Zahrál si v něm violončelistu bez práce, který svádí nelítostný zápas s jízlivými bosy, zlodějskými manažéry a imigrantskou nudou.

Ve filmu Červený kaoliang režiséra Čang Jimoua exceloval po boku čínské filmové hvězdy Kung Li (Gong Li).

Mimo filmové plátno je Ťiang Wen je náročný k sobě i ostatním a svými ostrými poznámkami nešetří nikoho, protože je přesvědčen, že „herec je centrem filmové práce." „Dobrý režisér by měl být vlídným hostitelem. Když pozvete hosty k sobé domu, musíte mít situaci pod kontrolou a udělat všechno pro to, aby se hosté cítili dobře a šťastně" tvrdí Ťiang Wen.

Zanícení pro herecký kumšt a talent pro režírování posunuly Ťianga do panteonu žádaných čínských režisérů. Jeho režisérký debut s názvem V žáru slunce (In the Heat of the Sun) získal v roce 1994 v italských Benátkách cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Film byl natočen podle povídky čínského spisovatele a bouřliváka Wang Šuoa o partě mladých lidí, která za tzv. kulturní revoluce prožila jedno „divoké" a nevázané léto. Tohle úspěšné antré otevřelo cestu k jeho druhému filmu Děmoni u dvěří (Devils on teh Doorstep), který si v roce 1999 odnesl hlavní cenu z Cannes.

Filmy Ťianga Wena do určité míry reflektují hlavní etapy jeho života. To platí o filmu V žáru slunce, jenž odráží naivní mladíckou nevázanost režiséra v jeho dvaceti, zatímco Démoni u dvěří jsou vyjádřením jeho vášně pro moderní čínské dějiny, které Ťiang Wen propadl v jeho třiceti.

Pro Ťianga Wena je vždycky klíčový scénař, který je podle něj duší celého filmu. Každému filmovému dílu proto předcházejí dlouhé diskuse o každém detailu scénaře.

Ťiang v současnosti točí jenom jeden film ročně, ale hodně času a pozornosti věnuje mladým čínským filmovým tvůrcům a je pro ně velkou oporou. Po natočení Démonů u dvěří v roce 2000 se Ťiang na filmovém plátně objevil až o dva roky později v kriminálné drámě Ztracená zbraň. Snímek vypráví příběh o policajtovi z malého městečka, jehož frenetické pátrání po ztracené pistoli povede k odhalení zločinecké sítě na úrovni celé provincie.

V roce 2003 si Ťiang zahrál pětiminutovou epizodní roli policajta v režisérském debutu čínské herečky Sü Ťing-lej s názvem Můj otec a já (My Father and I). O rok později hrál hlavní roli v jejím druhém filmu Dopisy od neznámé ženy (Letters from Unknown Woman).

Ťiang Wen říká, že režisér je jenom organizátorem filmu nebo jedním z těch, kdo vytvářejí prostředí k tomu, aby film vznikl. „Je dobře, když jsou lidé plní elánu a zanícení, přesto, když každý cítí potřebu předvést se, to filmu neprospívá."